Stavba obřích zimních plastik tam je tradicí. Právě skončené sympozium Sněhové království se konalo podvanácté a jeho výsledky zmizí se sílícími slunečními paprsky. Klání do Beskyd od poloviny minulého týdne až do včerejška přivedlo čtyři desítky sochařů a výtvarníků. „V deseti týmech zpracovávali buď sněhové válce o průměru tři metry a stejné výšce, nebo ledové kvádry, z nichž každý vážil okolo tuny,“ popsal za pořadatele Miroslav Hrabal.
Lopaty, mačety, dláta...
Zatímco diváci dali nejvíce hlasů právě dílu Pojď na mou hruď, odborná porota si našla jiné favority. „Z ledových soch ocenila dílo S kozlem, které vytvořil tým vedený akademickým sochařem Janem Komárkem, ze sněhových plastik je nejvíce zaujali Nosohlavci týmu Denisy Chvátalové,“ upřesnil Hrabal. Přijeli i účastníci ze Slovenska, Polska a Bulharska.
Při práci umělci používají nejrůznější nástroje, lopaty, nabroušené rýče, sekery, mačety či dláta. Mezi týmy měl letos jediný premiéru, ostatní přijely poněkolikáté. Sníh a led je totiž zřejmě pro výtvarníky velmi lákavý. „Prostě takoví větší a propracovaní sněhuláci,“ smáli se včera diváci. Plastiky za krátký čas, který jim příroda vyměřila, spatří podle pořadatelů možná více lidí než některé kamenné sochy za sto let.
Jen o víkendu si je prohlédlo na deset tisíc příchozích.
