Stepan Bandera se narodil v roce 1909 v Haliči, tehdy ještě součásti Rakouska-Uherska. V chaosu, který v Evropě zavládl na konci první světové války, na vlastní kůži zažil euforii ze vzniku samostatného ukrajinského státu, jehož součástí se stala i Halič - byť nakrátko, protože v červnu 1919 se jí po téměř sto padesáti letech znovu zmocnilo Polsko (zbytek země pak uchvátil Sovětský svaz).
Ukrajinci se s tím pochopitelně nechtěli smířit, a tak spatřila světlo světa Ukrajinská vojenská organizace (UVO), kterou vedli zkušení armádní důstojníci. Navenek se její odboj projevoval sabotážemi a atentáty. UVO měla řadu sympatizantů, hlavně mezi mladými, Banderu nevyjímaje. Dokonce i na středních školách vznikaly tajné organizace, jejichž členové si vytkli za cíl bojovat za samostatnou Ukrajinu. Členem jedné z nich byl i Bandera.
Po střední škole chtěl jít studovat Vysokou školu technologickou a ekonomickou do Poděbrad, ale polské úřady jej do Československa nepustily. Skončil na univerzitě ve Lvově, kde ve svých devatenácti letech vstoupil do UVO, později pak i do nově založené Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN). Během pár let se vypracoval na jeden z nevyšších postů.
Poláci proti ilegální opozici neustále přitvrzovali a reakce na sebe nenechala dlouho čekat - Bandera zorganizoval atentát na ministra vnitra Bronislawa Peirackého. Byl zatčen, souzen a poslán na smrt, nicméně rozsudek byl nakonec změněn na doživotí. Z vězení byl propuštěn v roce 1939. V roce 1941 využil invaze Němců do Sovětského svazu a vyhlásil s OUN samostatný ukrajinský stát. Němcům se to ale nelíbilo a poslali jej do koncentračního tábora Sachsenhausen. Právě v té době začala na Ukrajině operovat Ukrajinská povstalecká armáda (UPA). Rok před koncem války Němci propustili Banderu a další vůdce odboje v naději, že jim pomůžou proti Sovětům. Ukrajince už ale v té době Němci nezajímali. Věřili, že se schyluje k další válce, tentokrát mezi Západem a Sovětským svazem, a chtěli z ní vytěžit kýženou samostatnost. Bylo už dávno po válce, ale na Ukrajině se bojovalo dál. Banderovce se dokonce pokoušela podpořit i americká CIA (akce skončila fiaskem). Tlak sovětské armády zahnal v roce 1947 většinu oddílů do Československa, a přestože se tudy snažilo na Západ dostat jen nějakých 500 lidí, rozpoutala zdejší vláda a tisk kampaň budící dojem bezmála válečné hrozby.
Bandera skončil v Mnichově, ale dál se politicky angažoval. Umlčel ho až v roce 1959 agent KGB.
Proti všem Stepan Bandera se angažoval v boji za samostatnou Ukrajinu od svých 19 let. Byl členem Ukrajinské vojenské organizace a šéfoval frakci Organizace ukrajinských nacionalistů. Po propuštění z koncentračního tábora v roce 1944 velel Ukrajinské povstalecké armádě, která bojovala proti Němcům i Sovětům a definitivně byla rozprášena až začátkem 50. let.
