Zjevně hrozilo, že výročí kobercového bombardování civilního obyvatelstva v Drážďanech bude zneužito krajní pravicí. Bylo tomu třeba zabránit. Stalo se a je to tak dobře. Zároveň však zůstává pachuť nad způsobem, jak se celá věc dnes prezentuje.
Což jen extremisté mají patent na to, aby vyjádřili rozhodný nesouhlas se zničením historického města a vyvražděním jeho civilního obyvatelstva během okamžiku? Což to nebyl, byť válečný, zločin, který nemá oporu v žádných konvencích? Cílená akce Spojenců, o níž rozhodla jejich generalita se souhlasem představitelů mocností. Lze pochopit, že Němcům se o té věci hovoří jen těžko. Odedávna se obdivuhodným způsobem v Drážďanech vzpomíná na tragické události přinesením hořících svící ke zřícenému chrámu Frauenkirche. V posledních letech byl s pomocí ze zahraničí vystavěn do původní podoby, opět žije bohoslužbou a zůstává mementem.
Němcům se svědomím lze sotva se vyslovit naplno k tomu, co se stalo. Jsou si vědomi příčin i důsledků nacismu. Chápou tak i tuto tragédii a snaží se o smíření. Vědí také, že se jednalo o čirou pomstu, zejména Britů, za Londýn a Coventry. To lze ve válce chápat, byť s tím není možno souhlasit. V našich médiích jsem zaslechl i názor, že neonacisté zveličují hrůzy a počet mrtvých v Drážďanech. Popírání jaksi naruby. Nač Němci snad nemají právo, měli bychom poctivě vyslovit my. Bylo to zločinné jednání vítězů, kteří ovládli nebe. Válka byla v Evropě již rozhodnuta a navýšeno bylo jen konto zmaru a msty. Obdobně je otevřenou otázka, zda měla být zničena Hirošima. Byť tento problém lze též rozlousknout, smeteno nemělo být v žádném případě Nagasaki. Jeden „Armagedon“ stačil.
Lidovky tu zhoubu popsaly dost plasticky, avšak napsaly také, že „na bombardování Drážďan přitom z tehdejšího pohledu nebylo nic neobvyklého“. Měli bychom si být dnes jednoznačně vědomi, že ano. A zdůraznit, že to „neobvyklé“ je eufemismem. Je třeba jasně vyslovit, co je vodou na mlýn extremistům, totiž naše mlčení a bezmála oprávnění toho, co se stalo. Naše pokrytectví podrývá svědomí dnešní generace a nechává volné pole krajní pravici.
O autorovi| Jan Kašper, farář Českobratrské církve evangelické
