Polemiky o hospodářské politice lesů v majetku státu probíhají již od devadesátých let minulého století. Vláda ve středu vzala na vědomí koncepci hospodaření státního podniku Lesy České republiky, tzv. Dřevěnou knihu, která by měla problematiku posunout správným směrem.
Za dobrý krok považuji zejména spojení veřejných zakázek s lesními hospodářskými plány, které na dobu 10 let vymezují majiteli lesa závazná pravidla pro obhospodařování lesů. Tento plán (resp. závazná ustanovení) je schvalován orgány státní správy lesů na krajských úřadech po předchozím souhlasném stanovisku orgánů státní správy ochrany přírody. Jedním ze schválených parametrů je i celkový maximální objem dříví, které se může vytěžit.
Pozitivním přínosem koncepce předkládané ministrem Ivanem Fuksou je i zavedení tzv. „senátního systému“ soutěžení zakázek, kdy se má každoročně soutěžit vždy 10 procent území; zavádí logickou strukturu, která přinese zklidnění rozkmitaných dodávek dříví a jejich cen. To by mělo odstranit kampaňovitost ve vypisování veřejných zakázek, kdy se najednou soutěží 95 procent lesů ve správě LČR. To je velmi nepříjemné nejen pro společnosti podnikající v lesním hospodářství, ale i pro zpracovatele dřeva, kteří musejí čelit poměrně značným výkyvům v plynulosti dodávek dříví. Další nespornou výhodou nového pojetí je jeho schopnost reagovat na změny, omyly či slepé uličky a plynule přizpůsobovat hospodářskou politiku LČR vývoji a novým poznatkům.
Veřejnost je strašena Podnikatelé se neodívají do beránčího roucha a jdou vždy na hranu smluvně vymezených pravidel. Proto je úhelným kamenem fungování každého systému těžby a prodeje dřeva kontrola a obrana proti krádežím dřeva. Vždy se najdou někteří podnikavci, kteří budou slabostí jakéhokoliv systému využívat a chovat se nekorektně. Důležité je, aby šlo o výjimky, nikoliv o pravidlo. Ústav pro hospodářkou úpravu lesů Brandýs nad Labem (dále jen ÚHÚL) pokrývá svojí činností celou ČR a je odborně připraven uskutečňovat na základě pověření ministerstva zemědělství, popřípadě nařízení vlády, externí nezávislou a politicky neutrální namátkovou průběžnou i následnou kontrolu. Například pro následnou kontrolu objemu vytěženého dříví jsme zpřesnili a nadále vyvíjíme metodu, jak změřením pařezů a použitím dalších parametrů dopočítat objem vytěžených stromů, říkáme jim pracovně tzv. pařezové tabulky. Před vypršením smlouvy uzavřené mezi státním podnikem a dodavateli prací můžeme všechny vytěžené lokality zkontrolovat podle aktuálních leteckých měřičských snímků. V roce 2015 budeme znát výsledky druhého cyklu Národní inventarizace lesů a bude možné porovnat parametry vypovídající o stavu a vývoji lesů na celém území ČR.
ÚHÚL sleduje stav lesů v ČR od roku 1935. Pro svá tvrzení nepoužíváme žádné spekulace, ale naše konstatování vycházejí z veličin, které byly zjištěny v terénu. Uvedu jen několik příkladů. V lesích dlouhodobě dříví více přirůstá, než se těží. Na našem území je v současnosti o 600 tisíc hektarů lesů více než koncem 18. století, kdy byl pořízen jejich první soupis, a jejich rozloha ročně vzrůstá o tisíc až dva tisíce hektarů. Naše analýza prokázala, že v lesích nepřevažují jehličnaté monokultury, jak je často mylně uváděno. Je nespornou skutečností, že regulace těžeb dlouhodobě funguje, neboť v roce 1930 se v lesích na území dnešní České republiky těžilo osm milionů metrů krychlových dřeva, dnes se roční těžba dříví pohybuje okolo 16 milionů m3.
Přesto je veřejnost strašena slovy jako devastace lesů, drancování, rabování a podobně. Lesníci a podnikatelé jsou stavěni do role veřejných nepřátel, kteří chtějí jen bezohledně ničit. Z výjimek se dělá pravidlo a vše koření emoce - vždyť jde přece o přírodu. Nevládních organizací si obvykle vážím. Jsou logickou součástí občanské společnosti a zabývají se problémy, kde již zastupitelská demokracie selhává. V tomto případě však manipulují s míněním veřejnosti nekorektně.
Proč je kolem koncepce hospodaření v Lesích ČR takový humbuk? Odpověď je velmi jednoduchá. Jsou zde dvě komodity, o které jde. Tou první je logicky dřevo. V době tenčících se přírodních zdrojů je zvláště ten obnovitelný skutečně ceněný. Nejde ale jen o dřevo samotné, ale o to, kdo získá nejvíce z hodnoty, která v dřevu leží, jestli stát, lesnické firmy nebo zpracovatelé. Druhá, daleko důležitější komodita, jsou hlasy voličů. Hospodaření v lesích je pro mnoho lidí ideálním tématem, jak se zviditelnit - fakta a souvislosti jsou složité, a přesto má skoro každý pocit, že jim rozumí.
Přesto bychom měli být zodpovědnější. Za život jednoho stromu se politická garnitura průměrně vymění přibližně třicetkrát. Dnes kácíme stromy, které sázeli lesníci v době Rakouska-Uherska. Nejde měnit způsob péče o lesy v majetku státu každé čtyři roky bez toho, aby to nemělo negativní vliv na jejich stav. Jsou společenská témata, která se musejí řešit s dlouhodobou perspektivou. Patří mezi ně například důchodová otázka, zdravotnictví a předložená koncepce dává šanci, se k těmto tématům zařadí i péče o lesy.
***
Lesníci a podnikatelé jsou stavěni do role veřejných nepřátel, kteří chtějí jen bezohledně ničit. Z výjimek se dělá pravidlo...
O autorovi| JAROMÍR VAŠÍČEK ředitel ÚHÚL Autor je ředitelem Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem
