CANBERRA/PRAHA Když v roce 1998 vstoupila do parlamentu, vysmívali se zvláštnímu tónu jejího hlasu, špatnému účesu, nevkusnému oblékání a neschopnosti vést rodinný život. Julia Gillardová se ale svou houževnatostí dokázala vypracovat až na první australskou premiérku v historii, a tak jsou teď častěji vyzdvihovány její kvality - komunikační schopnosti, přirozenost a politický talent.
Její cesta do politických výšin byla křivolaká. Narodila se 29. září 1961 ve Velké Británii a v dětství prodělala několik vážných plicních infekcí. Její rodiče se proto poohlíželi po zdravějším prostředí k životu. Volba nakonec padla na Austrálii, kam se přestěhovali v roce 1966.
Stížnost na učitele Zárodky budoucích ambicí Gillardové lze vypozorovat už na střední škole - patřila k nejlepším studentům a vedle toho se nebála postavit autoritám. Vedla prý delegaci studentů, která si šla stěžovat na profesora fyziky kvůli tomu, že soustavně protežoval chlapce.
Ve školní politice se angažovala také později při studiu práv na vysoké škole v Adelaide. Nakonec to v roce 1983 dotáhla až na prezidentku studentského svazu. Kariéru pak začala jako právnička. Od svého vstupu do Australské labouristické strany (ALP) se vždy hlásila k jejímu levému křídlu. V 90. letech celkem třikrát neprošla do užšího výběru strany na kandidátku do parlamentu, kam se dostala teprve v roce 1998.
Od voleb v roce 2001, ve kterých ALP neuspěla, vystřídala několik stínových postů v opozici. V rámci strany postoupila v roce 2006, kdy se stala zástupkyní nového lídra Kevina Rudda. Byla jeho ideálním protipólem - levicověji orientovaná a navíc žena. Jak píše britský The Daily Telegraph, toto spojenectví, ve své době přezdívané „sňatek z rozumu“, dovedlo labouristy o rok později k volebnímu vítězství. Tím zároveň skončilo jedenáct let trvající období vlády liberálů. „Ministryně pro všechno“ Gillardová si tak konečně mohla vyzkoušet vedení ministerstva v praxi. Na starosti měla resorty školství, zaměstnanosti, pracovněprávních vztahů a sociálního začlenění. Kvůli tomu si vysloužila jízlivou přezdívku „ministryně pro všechno“. V té době se zároveň vynořily narážky na její rodinný život. Je bezdětná a se svým přítelem kadeřníkem Timem Mathiesonem nejsou svoji. Tento v očích části veřejnosti, ale i politických rivalů „handicap“ si však dovedla dostatečně obhájit. „Velice obdivuji ženy, které dovedou skloubit práci a děti,“ prohlásila podle listu The Guardian v jednom televizním rozhovoru. „Něco ve mně je ale soustředěno a zaměřeno na jeden cíl. A kdybych se pro to rozhodla (mít rodinu). nejsem si jistá, že bych mohla dělat politickou kariéru,“ přiznala otevřeně. Možnost svatby ale nikdy nevyloučila.
Jednou z nejmocnějších žen Austrálie se stala poté, co drtivě klesla popularita dříve velmi oblíbeného premiéra Rudda. Nepodařilo se mu prosadit zákony o obchodování s emisními povolenkami a nevyšel mu ani záměr zavést „superdaň“ pro australské uhelné a těžební společnosti. Rudd nakonec podal demisi ještě předtím, než měla ALP hlasováním rozhodnout o jeho setrvání v čele strany. Uvědomil si, že je bez šancí. Gillardová naopak získala jednomyslnou podporu. „Vyzvala jsem svoje kolegy, aby udělali změnu ve vedení, protože si myslím, že dobrá vláda začala ztrácet cestu,“ prohlásila na tiskové konferenci. Analytikové předpovídají, že jedině díky výměně lídrů mají labouristé šanci uspět ve volbách, které se mají konat ještě tento rok v říjnu.
DALŠÍ PREMIÉRKY * Německo - Angela Merkelová, od listopadu 2005 * Bangladéš - Šajch Hasína Vadžídová, od ledna 2009 * Island - Jóhanna Sigurdardóttirová, od února 2009 * Chorvatsko - Jadranka Kosorová, od července 2009 * Kyrgyzstán - Roza Otunbajevová, předsedkyně prozatímní vlády, má i prezidentské pravomoci, od dubna 2010 (do úřadu se dostala po státním převratu) * Trinidad a Tobago - Kamla Persadová-Bissessarová, od května 2010 * Finsko - Mari Kiviniemiová, od června 2010
