Ve středu jsem při jakési kuchyňské práci pustila televizi a hleďme: ministr životního prostředí Pavel Drobil oznámil, že odstupuje z funkce. Mírně mě to potěšilo – když byl jmenován, sledovala jsem, jak hovoří o své připravenosti spravovat resort, a děsila jsem se. Hodně jsem se přátelila s Ivanem Dejmalem, takže mám představu, jak má vypadat člověk, který se má starat o životní prostředí, a pan Drobil jí byl na hony vzdálen. Dokonce říkal něco v tom smyslu, že ministr nemusí moc rozumět resortu, který řídí, že je spíš něco jako manažer. Nu, já si taky nemyslím, že v čele ministerstva školství musí stát zrovna učitel, ale mám ještě iluze: měl by to podle mne být člověk, který školství rozumí. Lidem dosazeným do funkce z čistě politických důvodů – prostě proto, že ve své straně hrají významnou mocenskou roli – říkáme mezi kamarády obvykle šíbři. Pan Drobil jistě nebyl jediný šíbr v této a jiných vládách, proto jsem se z jeho odchodu taky radovala jen vlažně.
Tedy ze začátku. Když jsem ovšem vyslechla důvody jeho rezignace, zaradovala jsem se mohutně. Tak on se našel někdo, kdo přinesl důkazy o ... teď jak to říct? V televizi říkají o „nepravostech“, tak se taky přidržím „nepravostí“, je to zřejmě politicky korektní. Tak tedy důkazy o nepravostech? Někdo byl ochoten dát všanc možnou další politickostátní kariéru? Někdo nedokázal s klidnou myslí strávit, co viděl a slyšel? On se někdo takový ještě může dostat do vysoké funkce? To je báječné!
Ne že bych si myslela, že jsou všichni politici zkorumpovaní a politika svinstvo. Znám několik politiků, kterých si zcela upřímně vážím a věřím jim. Jenže mám spoustu známých a to, co od nich občas slyším o fungování státního aparátu v souvislosti s financováním politických stran, mě dost děsí. Fakta, která odhalil ředitel Státního fondu životního prostředí Libor Michálek, jen potvrzují, co ledaskdo z nás (včetně mne) ví nebo tuší. A je známo, že podobné věci neprovádějí jen šíbři z ODS a že jsou to praktiky běžné i v dalších politických stranách. České politické strany a jejich představitelé se prostě soustřeďují na peníze, získané podezřelým či rovnou nekalým způsobem, víc, než je řádnému chodu státu zdrávo.
Ministerský předseda Petr Nečas ve zmíněném televizním pořadu prohlásil, že bude-li pan ministr Drobil očištěn, počítá s jeho návratem do vlády. Když jsem tu větu zopakovala večer kamarádům, vesele se rozesmáli. „To půjde ztuha,“ pravil jeden. Ano, taky si myslím, že tuhle větu si mohl Petr Nečas odpustit, záznamy z usvědčujících rozhovorů věru nenaznačují, že by bylo na obzoru nějaké „očištění“.
Sociálním demokratům to samozřejmě nahrálo – navrhují hlasovat o nedůvěře vládě. Proč to činí, je jasné, jistě taky umějí jednoduchou aritmetiku a je jim jasné, jak to dopadne. Získají tím ovšem vynikající příležitost, jak v přímém přenosu sdělit divákům, že čestní jsou oni a špinavcem je vládní koalice. Jako otevření nějaké cesty k aspoň dílčí nápravě se mi to nejeví ani za mák.
