ANALÝZA
PRAHA Výjimka z Listiny základních práv Evropské unie, jejímž přijetím loni prezident Václav Klaus podmínil dokončení ratifikace Lisabonské smlouvy. Téma, které bylo aktuální zhruba před rokem a už se na něj začalo zapomínat. Jenže objevily se spekulace, jak to vůbec bude s jejím schválením v rámci celé sedmadvacítky. Pro pochopení problému je potřeba podívat se úplně na začátek.
Klausova výjimka byla hlavním tématem summitu EU, který se konal loni v říjnu. Tehdy lidé okolo premiéra Jana Fischera a prezidenta Václava Klause ve spolupráci se švédským předsednictvím sepsali text výjimky. S ní odjel český předseda vlády do Bruselu, tentokrát nezvykle doprovázen prezidentovým kancléřem Jiřím Weiglem. Podle Fischera neměl prezident s textem výjimky problém a i Jiří Weigl dohodu označil jako dobrou.
V Bruselu pak začala bitva. Návrh výjimky se nelíbil Maďarům a Rakušanům a předsedajícím Švédům trvalo dlouho do noci, než se podařilo všechny uklidnit a přimět je k tomu, že s českým „dodatkem“ souhlasili. Premiér Fischer byl spokojen a i kancléř Weigl říkal, že výsledek považuje za dobrý.
Něco za něco: Chorvatsko za výjimku Jenže, a teď je třeba se vrátit do přítomnosti, tehdy jsme vyhráli jen jednu bitvu a čeká nás ještě další, stejně nesnadná. Jak je to možné? Úspěšně jsme totiž vybojovali jen text výjimky, nicméně její další osud, tedy schválení, aby vůbec platila v celé Evropské unii, už „zůstalo na vodě“. V závěrech tehdejšího bruselského jednání se totiž jen píše, že: hlavy států a vlád souhlasily, že v době uzavření příští přístupové smlouvy a v souladu se svými ústavními pravidly připojí protokol (s českou výjimkou) k zakládajícím smlouvám EU. Nikde zde tedy není stanoveno, že protokol bude připojen k přístupové smlouvě (nejspíš s Chorvatskem) a bude s ní ratifikován společně. Proč na tom tolik záleží? Nikdo si nejspíš nedovolí neschválit vstup Chorvatska do EU, a když k němu bude připojena i česká výjimka, projde i ona. Když ale bude Klausova výjimka v jednotlivých zemích schvalována zvlášť, její osud není jistý.
Podle informací LN si tento problém uvědomují i lidé v české vládě. Vědí, že je čeká spousta ujišťování se v zemích EU, že jakási „ústní dohoda“ o schvalování přístupové smlouvy a výjimky v jednom balíku platí. Jenže i když všichni v ČR včetně prezidenta Václava Klause říkají, že oddělené schvalování by bylo porušením toho, co se v Bruselu dohodlo, na svou obranu nemají nic v ruce. Pokud jde o téma české výjimky, prezidentův kancléř Jiří Weigl LN vzkázal, že „ke spekulacím se nebude vyjadřovat“.
Co tedy mohou Češi dělat, aby výjimka nebyla nakonec smetena ze stolu? Určitě mít určitou strategii a lobbovat u zbylých států Unie. Čas na to je zhruba rok - do té doby by mohli Chorvati ukončit „své námluvy“ s EU. Že to nebude jednoduchý úkol, naznačují prohlášení nyní vládnoucí maďarské strany Fidesz a její kolegyně Křesťanskodemokratické lidové strany (KDNP). „Odmítneme podpořit ve stejné volbě s chorvatským přistoupením k EU českou výjimku z Listiny základních práv,“ řekl už loni nynější vicepremiér Zsolt Semjén.
Nabízí se nějaké krajní řešení? Mluví se o bojkotu. Tedy přístupu - když nám neschválíte výjimku, my vám neschválíme vstup Chorvatska do EU. Zbývá jen doufat, že do tohoto stadia celá situace nedospěje.
