MALILLA (Švédsko)/PRAHA Před rokem se bratři Drymlové kvůli sérii těžkých zranění rozhodovali, jestli mají pokračovat v kariéře. Letos se na oválech znovu objevili, změnili přístup k závodům a výsledkem jejich „nového plochodrážního života“ je návrat Lukáše Drymla (26) do prestižního seriálu Grand Prix, v němž tři roky chyběl.
Před týdnem při finálovém závodě Grand Final v dánském Vojensu obsadil pardubický závodník druhou příčku a spolu s dvojicí domácích plošinářů se radoval z postupu.
„Jsem rád, že jsem se prodral do špičky, protože na získání divoké karty na celý ročník nemá naše plochodrážní diplomacie páky, i když se závod na Markétě jezdí každoročně,“ krčí rameny nejmladší člen rodinného plochodrážního klanu.
* LN Závody o postup do Grand Prix jsou velice vypjaté. Svazovala vás před startem nervozita?
Šel jsem na start s tím, že když postoupím, budu rád, a když ne, nedá se nic dělat. Neměl jsem v hlavě strašáka, že musím. Znervózněl jsem jen proto, že se kvůli dešti nedalo trénovat. Nevěděl jsem, co od dráhy čekat, a nebylo jasný, jak naladit motorky. Ve Vojensu jsem totiž jel předtím jen jednou, ale nakonec se to podařilo týmu slušně trefit a závod proběhl bez větších problémů.
* LN Patřil jste k favoritům, ale na Grand Prix mysleli i mnozí další. Jak se tvářili, když jste jim postup vyfouknul?
Řada z nich, hlavně Poláci, byla před závodem dost namistrovaná. Jako by už v Grand Prix byli. O to protáhlejší obličeje měli po bitvě.
* LN Určitě jste během sezony sledoval Grand Prix. Jak se změnil za tu dobu, co jste v ní chyběl?
Za mě se ještě jezdilo ve čtyřiadvaceti jezdcích. Současný systém pro šestnáct lidí se mi zdá divácky trochu nudný. Dřív se nesmělo zaváhat, teď má jezdec, který na začátku neboduje, pořád slušnou šanci na úspěch. Opravdu zajímavé jsou dneska až semifinále a finále, kde se to už rve na plný pecky.
* LN Nezdá se vám, že poslední dobou na ploché dráze přibylo nebezpečných manévrů?
Připadá mi, že přibývá nekorektních závodníků. Chtějí se prosadit za každou cenu, nejdou do soubojů jen tvrdě, ale i trochu za hranicemi fair play. To do ploché dráhy nepatří, nějakým způsobem by na to měla pamatovat pravidla a rozhodčí by měli mít nějaký nástroj, jak závodníky zklidnit.
* LN Letošnímu Grand Prix suverénně kraluje Dán Nicki Pedersen, s nímž jste svého času sváděl vyrovnané souboje a stál s ním na stupních vítězů. Věříte, že se takové okamžiky zase vrátí?
Myslím, že se můžu vrátit tam, kde jsem před zraněními jezdil. Je to můj cíl. Mám dobrou formu, výborné motorky. Když se k tomu přidá dobrá nálada, tak proč by se takové úspěchy nevrátily. Neměl bych ale takto srovnávat, protože to bylo v minulé kariéře. Na jaře jsme po Alešově loňském zranění zahájili novou kariéru a začali úplně od začátku. Snažíme se do závodů dostat pohodu. Jdeme krůček za krůčkem, a tím prvním byl můj postup do Grand Prix. Chceme se s bráchou postupně zlepšovat. Koukáme jen dopředu, to, co bylo, je už jen historie.
* LN Jakým způsobem plošinář najde náladu?
Musí se hlavně soustředit sám na sebe a umět se odreagovat. Před Vojensem se mi podařilo odjet s přítelkyní Janou na švédský venkov. Dva dny jsem strávil rybařením a sbíráním hub, což mi psychicky moc pomohlo. Myslím, že díky tomu jsem dostal chuť a dravost do závodu a přispělo to k dobrému výsledku.
