Každý z bratrů půjde za svým cílem jinou cestou. Oproti minulosti se budou patrně setkávat jen v pardubickém dresu při domácí extralize.
Starší Aleš má domluvené angažmá v anglickém Wolverhamptonu a polském Tarnowě, Lukáš, který na rozdíl od bratra postoupil do prestižního seriálu Grand Prix, pojede za švédskou Mallilu a polský Ostrow.
„Je to nová situace, dřív jsme obvykle jezdili ve stejných barvách, ale letos to dopadlo jinak. V našem týmu se to tím logisticky trochu komplikuje. Přesuny techniky a nás jezdců budou mířit na různé strany. Uvidí se, jak to půjde,“ říká Aleš.
„Loni jsem se vracel na dráhu po těžkém zranění, sezona byla spíš rozjezdová. Moc velké ambice jsem neměl a ani se mi moc nedařilo. Měl jsem výkyvy, cílem bylo dostat se do pohody. Teď jsem mnohem víc nabuzený a tak jsem zvědavý, jak se mi bude dařit. Věřím, že se můžu dostat do formy, v jaké jsem byl před úrazem,“ myslí si.
Lukáše čekají po čtyřech letech opět souboje s absolutní elitou a je si vědom, že nadcházející sezona bude mnohem náročnější než předchozí.
„Bude víc závodů, starostí a nervů. Na druhou stranu zase větší motivace. Dám do toho maximum sil a schopností. Chci být perfektně připravený jak po technické, tak i jezdecké stránce,“ vyznává se Lukáš.
„Vím, že to nebude žádná sranda. Budu mezi šestnácti nejlepšími jezdci světa. Nechci se ale dostat pod tlak, musím jít dopředu. Potřebuju být hodně nabroušený. Mám rád závodnické napětí a atmosféru, kde to vře. Soustředění musí být vyladěno na maximum. To je pro mě lepší než nějaká pohodička. Doufám, že mě to nakopne a pošoupne dopředu,“ věří Lukáš, který přes zimu s bratrem nabíral síly hlavně na horách. „Lyže, snowboard i sněžnice, to je nejlepší trénink i odpočinek.“
