Vtom, že dá knihkupectví své vlastní jméno, měl Jan Kanzelsberger jasno od začátku. „Za prvé si myslím, že mé příjmení zní trochu exoticky, za druhé se mi moc nelíbily různé zkomoleniny a zkratky, pod kterými tehdy na začátku 90. let vznikaly nové firmy. A za třetí jsem se inspiroval v české historii i u fungujících západoevropských společností, protože tam je firma pod jménem majitele běžná. U nás za první republiky byla taky.“ Čtyřicet let mezi knihami Jan Kanzelsberger se v oblasti knihkupectví pohybuje od roku 1967. Vedl knihkupectví na Václavském náměstí a snažil se v oblasti tohoto byznysu vzdělávat a čerpat nové informace u nás i v zahraničí. „Příklady či vzory jsem okukoval vždycky. Dneska se tomu říká získávat know-how. V emigraci jsem měl příbuzné v Německu i ve Švýcarsku, snažil jsem se inspirovat tam i tam, ačkoli podmínky u nás a venku byly nesrovnatelné. To zčásti platí i dnes, knižní byznys tu pořád není tak vybroušený jako na západ od našich hranic.“
Po roce 1990 Kanzelsbergerův kontakt se zahraničím pochopitelně ještě zesílil. „Díval jsem se ven ještě intenzivněji, ale nikdy jsem se nesnažil přesazovat sem něco slepě. Ono to ani nešlo. Český čtenář začátku 90. let byl dost nostalgicky naladěn, jiná byla i sama tradice českého knihkupeckého trhu. U nás jsou zvyklostí komornější knihkupectví, která najdete tradičně i v těch nejmenších městech, přestože všude jinde ve světě fungují velké knižní obchody. Řada knihkupců si na malém knihkupectví zakládala. Takto rozdrobená síť je tu typická, ale současně je to ekonomicky velmi složitý model. Předpokládám nicméně, že se časem změní, i v souvislosti s internetem, kde dnes lidé nakupují daleko ochotněji než dřív. Před těmi bezmála dvaceti lety bylo něco takového nemyslitelné, v roce 1990 jsme ani nevěděli, co internet je.“ Etapy vývoje Knihkupectví Kanzelsberger se podle svého majitele a jediného akcionáře rozvíjelo přiměřeně českým podmínkám. V první etapě se společnost soustředila na Prahu, až zde otevřela na čtrnáct obchodů. „Snažil jsem se firmu v Praze co nejvíc zviditelnit, až jsem se dostal ke stavu, kdy mi známí říkali: Kudy chodím, tudy vás vidím,“ usmívá se Kanzelsberger. Na přelomu let 1999 a 2000 začal se svou společností expandovat i mimo hlavní město. Podle hesla, že štěstí přeje připraveným, se mu podařilo využít několika náhodně nabídnutých pronájmů a firma se během dvou až tří let razantně rozrostla. Hodně k tomu přispěla koupě knižní sítě Knihcentrum, které se coby nerentabilní zbavoval podnikatel Fidelis Schlée. „Koupili jsme s ní sedmnáct obchodů, prakticky všechny mimo Prahu. Položila tak základ naší sítě venkovských prodejen,“ popisuje Jan Kanzelsberger. Dalším mezníkem se stal nástup obchodních center, která se po roce 2000 začala objevovat jako nový fenomén ve velkém množství. „První centra, kde jsme se objevili, byla v Ostravě, Brně a v Olomouci,“ vzpomíná Kanzelsberger. „Jsme v nich dodnes, i když smluvní i obchodní podmínky jsou už s dobou před osmi lety nesrovnatelné. Také už si vybíráme - první tři centra jsme brali i s chlupama, teď už v tom máme systém, postupujeme uvážlivěji. Kromě výše zmíněných nás najdete v obchodních centrech v Karlových Varech, Mladé Boleslavi, Plzni, Teplicích a v Praze ve Flóře a v Edenu.“ Přetopený kotel není fatální Velký růst a s ním spojené investice nezůstaly úplně bez následků - firma se na pár let dostala do červených čísel a zpátky do zisku se jí podařilo vrátit až začátkem roku 2007. „Je to pravda, trochu jsme přetopili kotel, ale není to ostuda, hodně jsme si tím našlápli. A vezmeli si z toho člověk ponaučení, je to velmi dobrá zkušenost,“ říká manažer. „Peníze jsou návratná veličina, dají se získat zpátky. Už předloni jsme se oklepali, změnili bankovní dům i ekonomické chování, znovu nastartovali a zatím se nám daří, dokonce i v letošním ekonomicky složitém roce.“
Svůj vývoj prodělalo i řízení podniku, v němž si však majitel firmy stále nechává hlavní slovo. „Jsem individualista, dlouho jsem byl zvyklý řídit všechno sám, ale teď už se to bez schopného týmu neobejde. Za poslední dva roky jsme provedli určitou dělbu práce, a zatímco dřív všechno vycházelo paprskovitě ode mě, dnes už například marketingový a provozní útvar fungují jako samostatná oddělení a nemusím do nich zasahovat. Pořád si ale potrpím na informace a nepopírám, že jsem vůdčí povaha. Většinou říkám, že někdo musí držet palec na červeném knoflíku, a dokud to půjde, držet ho budu. Ne z důvodu moci, ale jako taková poslední záchranná brzda. Když je potřeba, nasadím eventuálně vlastní síly a řeším situaci osobně.“
Osobně také ve firmě vítá každého nového zaměstnance. „Říká se, že řetěz je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. Chci, aby naši lidé měli pocit sounáležitosti s firmou a věděli, že jsou pro nás důležití.“
Na vedení knihkupectví se dnes podílejí také oba synové Jana Kanzelsbergera. „Když jsme začínali, dělali jsme tu celá rodina, včetně manželky, obou snach a mého otce. To časem pominulo, teď řídím firmu jen se syny v určitém triumvirátu. Mám v něm svou přirozenou autoritu, ale i do tohoto našeho trojlístku zasahuje dělba práce. Jeden ze synů se tak věnuje technickým záležitostem a IT - já jsem ze staré školy a tyhle věci už bych si těžko osvojoval - a druhý má na starost ekonomiku a provoz. Sám si nechávám obchod. To je oblast, kde je potřeba zase velká životní zkušenost, kontakty a známosti - a to je moje doména. Rozhodnutí o nových koncepcích a nových obchodech pak děláme všichni tři společně: hoši už také nejsou začátečníci, oběma je přes třicet, mají své vlastní životní a profesní zkušenosti, viděli kus světa a jsou tímhle byznysem načichlí stejně jako já. Myslím, že to je ideální model.“
***
JAN KANZELSBERGER Rodina: Ženatý, dva synové Auto: „Když napíšete, že jsem si letos koupil mercedes, nevím, nevím, jak to bude bráno.“ Oblíbená hudba: „Mám rád country a lidovky, v tom si se syny tvrdě nerozumím. A když si náhodou pustím Gotta, tak mě vnoučata vystěhují jako úplného exota.“ Volný čas: „Na chalupě. Rád se hrabu v hlíně, miluju práci na čerstvém vzduchu a v přírodě. Zní to banálně, ale je to pravda. Když jdu do lesa na houby, jsem šťastný, že nevidím žádné lidi.“ Dovolená: „V létě u moře a v zimě na lyžích. Nerad cestuji do měst. V posledních letech se vracíme stále na jedno oblíbené místo do Řecka. V tom jsem konzervativní.“
