Německo má pověst země, která dělá vše nejdůkladněji a s největším nasazením. Nejdůkladněji provedlo genocidu a nejdůkladněji se vypořádalo i s odpovědností za ni. Že by se teď chystalo k nejdůkladnějšímu přehodnocení dosavadní politiky multikulti? Nasvědčuje tomu dění, které rozpoutal „případ Sarrazin“.
Člen SPD a vedení Bundesbanky má být odvolán za své teze k přistěhovalcům, tedy za něco, co ladí s názory expertů i veřejnosti: muslimští přistěhovalci se nezapojili do německé společnosti, ale vytvářejí paralelní, neusilují o vzdělání svých dětí a pozice jejich žen je podřadná. Divíte se, že za Sarrazinem stojí pětina německých voličů?
Ty protestní hlasy nefandí ani rasismu, ani antisemitismu, ani islamofobii. Fandí jasné debatě bez mlžícího filtru multikulti. Vadí jim, že jistá slova vytržená z kontextu mohou člověka degradovat z tradiční politické strany i centrální banky. Ukázka: Je možné chválit Židy, že si po 1800 let diaspory udrželi identitu nutnou k obnově národního státu. Ale byť se moderní věda už půlstoletí opírá o genetiku, není možné říci, že Židé disponují společným genem. I z uznale míněných slov stačí vytrhnout slovo Žid a mluvčí je ocejchován za toho, „kdo uráží Židy“. Mirek Topolánek o tom ví své.
Je možné poukazovat na výzkumy špatné integrace přistěhovalců, ladící s tím, co říká Sarrazin. Ale není možné říkat, že problémy se týkají imigrace obecně (ač Sarrazin rozlišuje mezi úspěšnými přistěhovalci z východní Asie a neúspěšnými muslimy). Zde pramení protestní hlasy. Kancléřka Merkelová to ví a vyzývá k debatě bez tabu, ale SPD váhá. Setrvá-li na posvátnosti multikulti v dnešní podobě, sama se odsoudí do dlouhodobé opozice. Teď už nejde o to, zda tleskat, či pískat Sarrazinovi, ale o debatu bez příkras.
