Mám k obchodu vztah špatný: k obchodnictvu i jeho zákaznictvu. Myslím, že tu se děje největší korupce, lidová, ale to si ještě promyslím. Obchod, který původně vznikl jako služba, se dneska v obchodních organizacích vypíná jako pán. Všimněte si, jak na zboží vždycky vystrkuje své jméno obchodní organizace, zatímco výrobce je někde na obrubě, nebo není. A jako urážku práce beru, když je na výrobku napsáno vyrobeno v EU. Co to je, kdo to je? Práce a dělník jsou dneska ponižováni jako nikdy předtím. Jsem pro to, aby Svátek práce byl zachován! Jako důvod k otázkám a odpovědím. Z takovéhoto pohledu jsem pozoroval vývoj stavby na náměstí Republiky, toho Palladia. Stavba je hotová, byl jsem se tam podívat. Funkcí je to opravdu jenom další velkoobchod smíšeným zbožím: od hader po hadry. Ale nóbl!
Něco jiného je stavba sama. Šel jsem tam s tolerantním předsudkem, že když chceme zachovat cennou stavbu, která ztratila účel, musíme jí dát nový. Tu však nešlo jen o slupku, ale o celý veliký prostor uvnitř. A tu dostali architekt a firma, jejichž jména jsem si nezapsal, úžasnou příležitost. Vzniklo mimořádné dílo, tak fantastické a důvtipné, že jeho banální účel jde stranou. Ta stavba stojí za návštěvu, i kdyby se tam neprodávalo nic! Ale poznal jsem, že právě ten obchodní účel, rozdrobený na oddělení a obory, dal architektu jako umělci velikou svobodu: musel počítat s množstvím lidí a dát jim rozličné trasy a pohledy. Opravdu: na stavbě hotelu, školy, muzea, divadla, knihovny, parlamentu by se nemohl tak rozjařit.
Věcně to popsat nedovedu: jak se tu protínají roviny, stýkají prostory, jak pohyblivé schody vás zvou všemi směry. Celá stavba, od svého dna až po skleněnou střechu, je průhledná. Počítá se i s denním světlem. Nad jinou částí se klene dřevěný krov, jehož trámy stojí za prohlédnutí a ohmatání. Mnohá řemesla tu napravují své jméno. I provozní technika tu přiznává existenci: jak jsou různá potrubí a vedení vložena do úhlů a ploch. A v celém tom objektu, až na jednu výjimku, je ticho - bez „hudby“. A jestliže Palladium se až do Mikuláše zdrží koledování, předčí vkusem náprotivnou Kotvu. - Myslím, že sem musím přijít znovu, abych to viděl snad kritičtěji.
Je tu možná dvacet restaurací, kaváren, barů, z nichž je vždycky vidět něco dalšího, kam jsme si možná měli sednout raději. Je tu jeden dobrý „fór“: restaurace Kasárna, u jejíhož vchodu je na černé tabuli křídou napsáno držková polévka, vepřové koleno... Knihkupectví je velké, že jsem se neodhodlal celé je projít. A v něm, docela vhodně, jakési ty vykopávky, o nichž se na začátku výkopů psalo. Je to všecko ovšem obchod, jména firem neznám, a je to tu asi dražší. Já jsem si nekoupil nic, jelikož jsem nic nepotřeboval, na mne si se žádným aranžmá nepřijdou. Myslím, že právě ten, kdo nic nepotřebuje, může si toho prostoru dobře užít.
Když člověk jako já a někteří jiní na tomto místě bývají většinou drážděni k nesouhlasu a kritice, najde něco, co může pochválit, je to, jako by se sám vlídně pohladil.
***
Vzniklo mimořádné dílo, tak fantastické a důvtipné, že jeho banální účel jde stranou. Ta stavba stojí za návštěvu, i kdyby se tam neprodávalo nic!
