Francie ukončila roční intenzivní diskusi. Dříve než byl návrh zákona, který zakazuje zahalování obličeje na veřejnosti, předložen parlamentu, byl připraven demokratickým, pluralitním a transparentním způsobem.
Pan Alexander Tomský se ve svém článku (Volnost, rovnost, pokrytectví, LN 24. 5.) mýlí, pokud jde o povahu této debaty, jejímž předmětem jsou republikánské hodnoty. Je zpochybněn smysl pojmu „žít společně“. Návrh zákona se netýká jednoho náboženství, ale zahalování od hlavy až k patě, které je v rozporu s principy, na nichž je vybudována naše společnost.
Není nutné být „rovnostář či feministka“, abychom viděli, že zahalování obličeje žen jde proti rovnosti. Jak by oblečení, které je tak omezující a nosí je jen ženy, nebylo projevem diskriminace? Vždyť rovnost pohlaví je základním principem (článek 14 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv).
Závoj, který zahaluje celou postavu od hlavy až k patě, je v rozporu se svobodou, neboť ženy jsou nuceny jej nosit. Je falešné říkat, že 99 procent žen, které ho nosí, si jej zvolily. Zajisté, jen dvě ze 2000 plně se zahalujících žen uvedly, že jsou k tomu nuceny. Lze ale věřit, že žena, která nemůže svobodně ukazovat svou tvář na veřejnosti, si může svobodně stěžovat? Skutečnost, že některé ženy se dobrovolně zahalují, nemůže být důvodem k tomu, abychom ty ostatní ponechali osudu.
Republikánské zásady Řešení, které někteří lidé zvolili, neopravňuje k tomu, aby stát akceptoval porušování jiných republikánských zásad. Nejprve bratrství : zahalování obličeje znamená oddělit se od společnosti. Veřejný pořádek a bezpečnost si žádají zákazu zahalování obličeje. V případě zahalování od hlavy až k patě je zpochybněna také laickost. V rozporu s tím, co si zřejmě myslí pan Tomský, laickost není synonymem ateismu, ani náboženské nesnášenlivosti. Umožňuje soužití osob různého náboženského vyznání, které mohou v soukromí svobodně praktikovat svou víru.
Zákon z roku 2004 zakazující nošení vnějších náboženských symbolů ve veřejných prostorách, mezi jinými i šátku, dívky ze škol nevyhnal. Ani zákon zakazující zahalování obličeje neodsoudí ženy k „domácímu vězení“. Umožní jim naopak vycházet s odhalenou tváří a zákon bude na jejich straně.
Tento zákon nepostaví muslimy proti státu. Mnoho francouzských a zahraničních muslimů si nepřeje zahalování žen od hlavy až k patě. Pan Moussaoui, předseda Francouzské rady muslimského vyznání, řekl, že jde o „extrémní jev, jehož další šíření si nepřeje“. Některé tradiční muslimské země tuto praxi zakázaly nebo ji přísně upravily. Pokud jde o zahalování od hlavy až k patě, muslimský svět zdaleka není jednotný.
Články 8 a 9 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv posvětily právo na soukromý život a svobodu vyznání. O jejich zpochybnění nemůže být řeč. Tato práva však musí být v souladu s veřejným pořádkem a rovností pohlaví, což také článek 9 předpokládá.
Závoj zahalující postavu od hlavy až k patě, který nevyplývá z žádné náboženské povinnosti, není „náboženskou představou o cudnosti“, ale výrazem občas provokativního politického aktivismu, který má testovat naše demokratické společnosti.
Nesměšujme. Islám není synonymem imigrace nebo vyloučení z národního společenství. Bez ohledu na jejich původ a náboženství, spojují Francouze sdílené republikánské hodnoty : svoboda, rovnost, bratrství a laickost. Ve jménu těchto principů musí být zahalování obličeje zakázáno.
Všichni republikáni, oddaní demokracii a pokojné společnosti, si musejí připomínat větu velkého filozofa Emmanuela Lévinase, který napsal, že „tvář jiného člověka ke mně promlouvá“.
O autorovi| PIERRE LÉVY, velvyslanec Francie v České republice
