Takových dopisů chodí do brněnské Veroniky, organizace Českého svazu ochránců přírody, řada. „Vážení ochránci přírody, dovolte, abych vám pogratuloval k vašim úspěchům v obhajování ekologických zájmů, v dnešní době značně obtížných,“ začínají. A následuje výčet prohřešků proti přírodě, kde bychom prý měli zasáhnout. Proč zrovna my?
Vždycky mne napadá, proč se pisatel neobrátí na kompetentní orgány, jako je obec, krajský úřad či inspekce životního prostředí. Snad státu nedůvěřuje a sdružením ano, což může být pro nás lichotivé. Když už napsal nevládní organizaci, proč si myslí, že máme čas a peníze se jeho podnětem zabývat?
Někteří občané, plátci daní, se zajisté domnívají, že naše organizace dostává od státu nějaké subvence, aby mohla podobné případy řešit. Nedostává! Pokud dostaneme grant, například od ministerstva životního prostředí, je určen na konkrétní akci a musíme jej přesně vyúčtovat. Ano, dostáváme dary od sponzorů, ale podívejte se do výročních zpráv, a zjistíte, že to není zatím podstatné.
Veřejnost věří, že se přírody určitě zastaneme. Jistě bychom to rádi dělali, ale bez peněz do hospody nelez. Každý očekává, že ochránci přírody jsou dostatečně vybavení na ochranu přírody. Nejsou!
Jak z toho ven? V okolních zemích si tohoto problému všimli a začali ho řešit. To řešení se jmenuje: asignace daní. V Maďarsku či v Polsku například může každý plátce dvě procenta svých odvedených daní nechat poslat nevládní organizaci (včetně církví), kterou si vybere. Pak také mohou oprávněně požadovat, aby se organizace zabývala problémy, jež jí svěří. I proto už u nás ve Veronice lidé podepisují petici, která žádá řešit dlouho neřešený problém financovaní veřejně prospěšných organizací.
Námitka, že například dvě procenta z daní z přijmu fyzických osob způsobí díru v příjmové části státního rozpočtu, je docela směšná, protože převážnou část daní tvoří daně právnických osob, daně z nemovitostí a podobně. Existují i obavy z tunelování, zakládání fiktivních organizací sloužících jako penězovody do podsvětí. I tomu se dá zabránit třeba tak, že organizace musí vykonávat veřejně prospěšnou práci po pět let. Příjemcem mohou být například turisté (značkují cesty), hasiči (hasí požáry a pracují s mládeží), charity (pečují o bezmocné), sokolové (umožňují rekreační sport) no a nakonec i ekologické organizace. Snad je ta správná doba vyzvat vládu, aby tento demokratický finanční mechanismus zařadila do svých reforem.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce.
O autorovi| MOJMÍR VLAŠÍN, ekolog a zastupitel Strany zelených
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
