Monopol dvou psychologů na testování uchazečů o soudcovský post je špatný. Za prvé proto, že proti jejich verdiktu není odvolání, a za druhé proto, že množinu těch, kteří mají nacházet spravedlnost, vytvářejí lidé přesvědčení o neomylnosti verdiktu na základě několikahodinových testů, anebo případně pragmaticky lhoucí za účelem udržení monopolu. Ostatně o psychologovi cosi vypovídá, považuje-li sám sebe za neomylného a odlišné posudky automaticky za zkorumpované. Uvěříme-li na moment například panu Danovi, že jedině on sám pozná, podle testů, zda dotyčný bude ve zbytku života podvádět, mělo by jej ministerstvo spravedlnosti žádat o vyplácení tučného odškodného za každé soudcovské selhání toho, jemuž udělil své posvěcení. Připadá vám to přehnané? Nikoli, jen zcela v „logice“ psychologa Dana.
Zrušit monopol oněch dvou psychologů bude užitečné i proto, že by se nám při zachování stávajícího modelu mohlo přihodit, že soudcovský sbor se třeba za deset let stane obrazem specifických preferencí (někdo by třeba řekl úchylek) těchto dvou pánů. On totiž někdo ty „objektivní“ testy sestavuje, případně vybírá, a pak i vyhodnocuje. Což rozhodně ex definitione není proces, ve kterém by psychologova nátura nehrála žádnou roli.
Oč jednodušší a spravedlivější by bylo akreditovat několik (pět, deset) pracovišť, která by uchazeče prověřila, klidně třeba i křížem, různými metodami, aby zůstalo daleko víc na rozhodnutí soudců, koho si vyberou.
Čtěte Téma na straně 2
