Valerie Andělová léta neviděla dceru. Štrasburský soud jí dal za pravdu, že úřady nezajistily její právo na styk s dítětem.
PRAHA Trápení Valerie Andělové začalo na podzim před sedmi lety. Tehdy se manžel Stanislav odstěhoval k přítelkyni, se kterou měl už dvouleté nemanželské dítě, a vzal s sebou i sedmiletou Lenku.
Soudkyně okresního soudu v Havlíčkově Brodě Vladimíra Ventluková svěřila Lenku do péče otce a zároveň rozhodla, že matka s ní má být každou druhou středu a každý druhý víkend. Jenže otec rozhodnutí soudu bojkotoval. Matka marně jezdila z Nové Vsi do třicet kilometrů vzdáleného Havlíčkova Brodu. „Asi dva roky jsem dceru neviděla. Někdy mi nikdo neotevřel, jindy vyšel manžel nebo jeho partnerka a řekli, že ke mně Lenka nechce,“ říká Valerie Andělová.
Její advokátka Věnceslava Holubová soud žádala, ať zjedná nápravu. Má k tomu dost nástrojů: za každou zmařenou návštěvu může uložit pokutu až 50 tisíc korun, může pro dítě poslat exekutora či zahájit řízení o tom, že dítě bude svěřeno do péče druhého z rodičů. Soud dal otci pokutu 500 korun. „Nebudu se s vámi o té věci bavit, není to moje povinnost,“ nechce soudkyně Vladimíra Ventluková odpovědět na otázku, proč nezasáhla, když otec její rozhodnutí bojkotoval. „Obecně platí, že soudkyně měla využít nástroje, které k vynucení svého rozhodnutí má,“ říká místopředseda a mluvčí soudu v Havlíčkově Brodě Jan Doležal. „Ale proč to neudělala, to musí vysvětlit ona sama.“ Po dvou letech otec svolil, že Lenka se může s matkou čas od času sejít, ale jen v kanceláři psychologa. Její vztah k matce se totiž změnil, odborníci tomu říkají syndrom zavrženého rodiče. Definují ho tak, že „dítě závislé na jednom rodiči a popouzené proti druhému nakonec toho druhého zavrhne“. Kontakt s dcerou byl pro matku zpočátku bolestný: „Ze začátku si ode mě Lenička nevzala ani čokoládu, nemluvila, koukala do země.“
Dnes je Lence čtrnáct, chodí na gymnázium a s matkou se občas sejde odpoledne po škole: „Byla bych raději, kdyby jí otec dovolil přijet na víkend. Ale jsem vděčná za každou hodinu.“
Valerie Andělové se zastal Evropský soud pro lidská práva. „Vnitrostátní orgány nevynaložily dostatečné úsilí, aby zajistily respektování stěžovatelčina práva na styk s dcerou,“ stojí v rozsudku. Soud zároveň České republice uložil, aby Andělové vyplatila čtyři tisíce eur jako náhradu morální újmy.
Peněz se ale Andělová hned tak nedočká. Vláda se totiž obrátila na štrasburský soud a tvrdí, že na ně nemá nárok. Vládní zmocněnec pro zastupování před evropským soudem Vít Schorm to vysvětluje: „Byl přijat nový zákon, podle kterého své nároky na náhradu nemajetkové újmy měla uplatnit nejprve na vnitrostátní úrovni.“
