Zájem o oblečení u nás býval spojován s konzumerismem a duševní prázdnotou. V dnešním virtuálním světě okolo módy vznikají ohromné komunity. Mladí lidé hledají inspiraci a nebojí se vyrazit s kůží na trh. Více než na modelky totiž bývají uživatelé internetu zvědaví na běžné smrtelníky a jejich zdařilé outfity. „Módu tvoříš ty i já, způsobem, kterým věci kombinujeme dohromady,“ říká Robert Peňažka z agentury Yinachi. Několik let už spolupracuje s pivovarem Budvar, který se v rámci svého marketingu snaží podporovat zajímavé projekty, které by se samy těžko dostaly na povrch. Posledním takovým je platforma Czechoriginalfashion. cz. Jedná se o komunitní web, jemuž předcházelo vydání knihy fotografa Jana Trnky. Ten se svým fotoaparátem objížděl česká města a hledal lidi, jejichž styl vybočoval z průměru. Ačkoliv má jeho projekt ve světě několik předobrazů, jedinečnost spočívá v Trnkově nadhledu. Podařilo se mu lehce se povznést nad klišé trendovosti a poskládat mozaiku lidí od nezaměstnaného pankáče, přes studentky v barevných punčochách až po šedesátníka v rafinovaném letním modelu. Kniha je doplněna profily mladých českých návrhářů, kterým slouží také web. „Uvědomili jsme si, že existuje množství skvělých tvůrců, a řekli jsme si, pojďme si na ně posvítit a vzájemně je propojit,“ vysvětluje Robert Peňažka.
Ukázalo se však, že uživatelé nejvíce baví sledovat oblečení ostatních. I návrháři potvrzují, že na čtení článků jim nezbývá čas, ale chtějí vidět pouliční módu, která je pro ně inspirací. Nedávno se proto projekt rozšířil také na Facebook. Excentrický stylista Dušan jako „The Fashion Agent“ hledá zajímavé lidi a jejich fotografie uveřejňuje na zdi sociální sítě. Pod obrázky pak ostatní uživatelé diskutují, chválí i kritizují. Na rozdíl od „módní policie“, která se ve volnočasových časopisech pase na nedostatcích v odívání celebrit, módníweby a blogy přinášejí spíše inspiraci než kritiku.
Mít svůj styl
Uživatelé módních komunitních webů vyplňují při registraci dotazník, v němž charakterizují styly, o něž se zajímají, a systém jim pak podle toho nabízí spřízněné duše. Do svého profilu zároveň nahrávají fotografie a jejich virtuální přátelé pak hodnotí jejich modely. „Kamarádi mě fotí na různých akcích a já pak do svého profilu nahrávám fotky, které mi připadají něčím zajímavé a odlišné. Těším se pak na komentáře a hlavně bodové hodnocení. Ale více mě baví hodnotit jiné,“ říká dvacetiletá studentka anglistiky a hispanistiky Clarita. Na svůj profil se dívá minimálně obden. Kromě toho sleduje podobné zahraniční weby. Nejraději Lookbook.com a Hel-looks.com, který mapuje styl finských měst. „Už od základní školy mi všichni říkali, že jsem ,divná‘, co se týče mého stylu, – nosila jsem culíky, indické šaty, boty na platformě – oproti běžným džínám, triku a teniskám. Miluji sekáčovou módu, barvy a hlavně zajímavé střihy. Móda je prostě neodmyslitelná část každého mého dne. Přemýšlím o ní, kombinuji, prostě si hraji,“ vysvětluje Clara. Je z generace, která už vyrostla ve věku hojnosti a nadnárodních obchodů s kamiony konfekce. Podle jejích slov je dnes vytvořit osobitý styl možná složitější než dřív. Cení se proto především nápad a kreativita, ne značka a cena. V praxi pak jde o mix konfekce s poklady ze secondhandů.
Šílení Japonci
Na počátku zájmu o pouliční módu stál zřejmě japonský fotograf Shoichi Aoki. V tokijské čtvrti Harajuku začal na počátku 90. let fotografovat mladé lidi, kteří si s módou hráli a vytvářeli avantgardní kombinace z tradičních krojů, kostýmů komixových hrdinů či popových hvězd, doplněné trendy z Ameriky a Evropy. V roce 1997 Aoki založil dnes kultovní časopis Fruits, v němž nejrůznější styly mapoval. Z evropského pohledu mladí Japonci neznají mezí. Své bizarní oblečení neváhají doplnit šílenými účesy i líčením. Na základě oblečení se rozdělují do nejrůznějších skupin. Ve svých modelech se chodí cíleně ukazovat, fotografie uveřejňují na internetu a účastní se nejrůznějších soutěží. Vroce 2001 vydalo nakladatelství Phaidon knihu Fruits a později Fresh Fruits. Nejlepší japonské modely tak kontaminovaly zbytek světa a Aokiho fotografie se staly inspirací pro další tvůrce. Jedním z nich je Newyorčan Scott Schuman, který v roce 2002 založil svůj, dnes již legendární, blog The Sartorialist. Na svých stránkách uveřejňuje skvělé fotografie lidí z celého světa. Je mu přes čtyřicet, minulý rok vydal ze svých nejlepších fotografií knihu a patří mezi nejvlivnější osobnosti světa módy. Na rozdíl od Schumana, který už v době založení blogu spolupracoval s časopisy Vogue či GQ a je profesionálním fotografem, řada jiných fandů do světa módy vstoupila díky svým příspěvkům na internetu. Jedním z významných českých módních blogerů je Petr Jansa. Jeho stránky mají čistý design, světovou úroveň a vtipné komentáře: „Až rtuť teploměru stoupne nad 25 stupňů, zvedněte telefon a objednejte se na pedikúru. Vmódě jsou totiž sandály, nikoliv skandály,“ píše mladý publicista Jansa na svém blogu Invogue. Zázrakem světa módních blogů je dnes Tavi Gevinson, která minulý týden oslavila čtrnácté narozeniny. Holčička, která se již dostala na stránky New York Times či Guardianu, holduje houmlesáckému stylu a velkým kloboukům. Svět fascinuje trefnými komentáři a na svých stránkách Thestylerookie. com s úspěchem prodává trička inspirovaná tvorbou Yvese Sainta Laurenta za čtyřicet dolarů.
Ztracená generace
V případě blogů jde o vkus jednotlivce, který provádí výběr. Komunitní weby jsou fascinující tím, že zaregistrovat se může každý. Představují pak neobyčejný zdroj inspirace pro návrháře i trendová studia zabývající se analýzou a predikcí trendů na další sezony. Na tomto systému funguje například oblíbený Lookbook.com.
Těm, kteří pravidelně předvádějí své modely na internetu, je obvykle kolem dvaceti. České módní weby ale hojně navštěvují i pětatřicátníci. „Čtyřicátníci už mají jasno a dvacátníci jsou svobodní. Třicátníci se chytají všeho, co je mladé a cool,“ uvažuje Peňažka. Obecně si podle něj smódou ještě neumíme svobodně hrát, vybíráme si oblečení především jako znak příslušnosti k určitým subkulturám. Výhodou „módního networkingu“ na internetu je jeho rychlost a nezávislost. Nejvýznamnější blogeři dnes sedí v předních řadách světových módních přehlídek a aktuální zprávy i dojmy rovnou z notebooků na klíně posílají na své blogy. Návrháři pak na jejich stránkách hledají okamžitou zpětnou vazbu, která je mnohem rychlejší než výrobní doba magazínů tištěných na luxusní křídě. Sami blogeři ale upozorňují, že rozvoj módních blogů neznamená smrt pro časopisy. Jsou to dvě různá média a kvalita fotografií i zážitek z voňavého papíru monitor nikdy nenahradí. Světovým trendem je ale pokles prodeje papírových magazínů, zatímco obliba blogů závratně roste. Internet se zároveň stává stále významnějším polem reklamy. „Dnes je populární tzv. social branding, tedy spojení značky s projekty, které jsou zajímavé pro danou komunitu. Firmy už tak nepodvádějí skrytou reklamou, ale otevřeně se hlásí k projektům, které podporují. Ty si ale zároveň mohou udržet svou nezávislost, což je základem jejich úspěchu,“ věří Robert Peňažka.
***
MADEONSTREET.COM
Skupina studentů z Prahy založila v roce 2007 stránku Madeonstreet.com. „Naším cílem bylo vytvořit podobný web, jaké fungovaly v mnoha světových metropolích, kam se vkládaly fotografie lidí z ulice. V Česku v té době něco takového chybělo, takže jsme chtěli hlavně vyplnit jakousi díru na trhu. Chceme inspirovat, ale i dokumentovat… jednoduše jsme web o pražské módě z ulice,“ říká dnes dvacetiletá fotografka Mag.
