Posádka přivolaného hradeckého vrtulníku záchranné služby jej začala hned po resuscitaci ochlazovat. Už při předání do fakultní nemocnice dosáhli požadovanou teplotu, kterou v nemocnici udržovali 48 hodin. Po měsíci pobytu a intenzivní péče na dětské klinice v Hradci Králové se malý chlapec mohl vrátit domů k matce. Byl úplně v pořádku. Dopadlo by to stejně, kdyby nebyla už na záchrance použita metoda ochlazení?
„Samozřejmě to mohlo ovlivnit výsledek,“ říká Anatolij Truhlář, vedoucí lékař hradecké letecké záchranky. V těchto případech ale podle něj nejde nikdy spekulovat, co by se stalo, kdyby...
Nejde to říci ani v případě 67letého cizince, kterého zachránili ve Středočeském kraji. Podle Romana Škulce ze středočeské záchranky je ale příkladem pacienta, u kterého by se podle zkušeností před ochlazováním předpokládalo, že nezůstane bez následků.
Muž byl v Česku na dovolené. Srdce mu přestalo pracovat v noci. S pomocí telefonní operátorky jej začali resuscitovat nejdřív úplní laici, za 12 minut dorazili záchranáři a po dalších 13 minutách se pacientovi opět srdce rozeběhlo. Příčinou zástavy srdce byl infarkt a tak jej sanitka vezla na specializované pracoviště - do kardiocentra. Během 40minutového převozu jej zchladili na 33,2 stupně Celsia. Po třech týdnech péče propustili muže z nemocnice bez poškození mozku.
Záchranářům se spolu se zaváděním metody ochlazování resuscitovaných pacientů podle Škulce zásadně mění princip jejich práce. „Úkol je nyní nemocného nejen resuscitovat a dopravit živého do nemocnice, ale už v této fázi myslet na jeho osud a kvalitu života po případném propuštění z nemocnice.“
Pro záchranáře to znamená dát pacientovi po obnovení činnosti srdce do žíly studený fyziologický roztok. Vaky se převáží v malé lednici, která se musela vměstnat do často stísněného prostoru sanitky.
Po měsíci intenzivní péče na dětské klinice v Hradci Králové se malý chlapec mohl vrátit domů k matce
