Ty tam jsou doby, kdy se sociální demokracie mohla vykázat když ne autentickými vůdci z řad prostých pracujících, tak aspoň tesilovými saky. Dnes už můžeme mluvit o sociálnědemokratické šlechtě.
V uplynulém týdnu se tato subkultura představila ve dvou rozhovorech: v Týdnu promluvil expremiér a úspěšný investor Stanislav Gross, v Magazínu Dnes hvězda muzikálů a seriálů a adeptka na kandidaturu do Poslanecké sněmovny Kateřina Brožová.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Zatímco Gross už nemusí nic předstírat, Brožová své přesvědčení, že patří k lepším lidem, musí s větším či menším úspěchem maskovat. Co naplat, že hýří frázemi o solidaritě a má nacvičenou sofistickou odpověď na očekávanou otázku, jak to myslela s tím, že chudého chlapa by si nevzala („Z pozice matky malé dcery mi tahle odpověď přijde logická.“). Stejně jí co chvíli něco ulítne. „Nepůjdou to přece dělat za plat člověka z ulice,“ utrousí na téma vysokých platů manažerů. To Gross si nad lidmi z ulice odplivne upřímně: „Mně třeba vadí, když vidím, kolik lidí posedává po hospodách a říká, jak se mají bídně, místo aby šli něco dělat nad rámec osmiapůlhodinové pracovní doby.“ A kdopak je v tom celá léta utvrzuje? Vždyť „o lidi se má přece starat stát“, jak říká Brožová.
Gross se dnes levicovými slogany nezdržuje. Spíš s nadhledem servíruje výstižné postřehy z politiky. Někomu by mohly připadat cynické - ovšem cynismus předpokládá povědomí o odpovědnosti, k níž je teprve možno cynicky přistupovat. Tímto povědomím je expremiér nedotčen. Zato by jeho rozhovor měli používat na VŠE k demonstraci toho, proč politikům vyhovují netransparentní trhy a zasahování státu do ekonomiky: „V politice se projednává řada věcí, které se byznys sféry dotýkají - počínaje emisními povolenkami a konče třeba šrotovným. Bylo by nelogické, aby politici nekomunikovali s představiteli průmyslu. Nezastírám, že pro mě jsou tyto vztahy dnes užitečné,“ říká. Ale šrotovné že „se projednává“, jako by spadlo z nebe? Šrotovné prosazuje Škodovka a sociální demokracie. A jejím současným politikům z toho jistě vznikají užitečné vztahy. Což nám třeba nějaký další šikovný sociální demokrat jednou potvrdí, ale to až bude za vodou v byznysu - mezitím ještě stihne „projednat“ řadu dalších opatření. Otázka, zda by nebylo k obecnému prospěchu řídit stát tak, aby důležitost privilegovaných kontaktů pokud možno nerostla, tohoto druhdy nejmocnějšího muže v zemi nikdy nenapadla. Kdyby měl možnost uzavřít kontrakt s Gazpromem a pak se od něj za to nechat platit jako Gerhard Schröder, udělal by to taky. „Nevím o důkazu, že by v době své politické kariéry poškodil zájmy Německa,“ hodnotí s právnickou precizností.
Hlavně aby to vyhovovalo mně Proti advokátovi Grossovi Brožová hoří jasným plamenem. Záleží jí totiž na tom, „jak se daří druhým“, což je levicové, zatímco pravice prosazuje „dravost, sobeckost, zaměření na sebe sama“. Brožová není žádná barbína - spoustu toho ví. Tak například ví, že politika Topolánkovy vlády „je na úkor chudých, třeba důchodců“, přestože se za jeho vlády důchody valorizovaly třikrát a reálná hodnota důchodu bude letos o 5,8 procenta vyšší než v roce 2006. Stejně tak Brožová prostě ví, že díky rovné dani „máme ve státní kase míň peněz“, přestože výběr daní stoupl ze 633 miliard v roce 2006 na 716 v roce 2007 a 737 v roce 2008. Stejně tak ví, že radar „má být v chráněné oblasti a bude stát spoustu peněz“, třebaže by v chráněné oblasti nebyl a spoustu peněz by nestál nás, ale Američany. Dokáže vůbec Brožová přistoupit k nějakému obecně tradovanému názoru kriticky? Ale ano - k odsuzování komunistů. To prý „lidi říkají, ani nevědí proč.“
Stejně jasno má i v tom, co je třeba řešit a jak - tak, aby to vyhovovalo Kateřině Brožové. „Když pokutujeme rychlou jízdu, proč ne pomalou?“ ptá se. A předjíždění kamionů by zakázala. Když totiž třeba spěchá na vystoupení... Náhubkový zákon? Ne, ale ochrana před bulvárem ano: „Jistě, ať si o mně píšou. Ale jak?“ A veřejnoprávní televize ať si vysílá. Ale jak je možné, že se hned po odvysílání nelichotivého pořadu o Brožové neozval nikdo z Rady ČT? „K čemu tam ti lidé sedí? Mimochodem jsem toho pro Českou televizi docela dost natočila...“
Tyto dva příklady lidí, jakým dává sociálnědemokratická politika vyniknout, jsou v mnohém rozdílné. Jeden nepředstírá, že by ho do politiky přitáhl zájem o věci veřejné, druhá je přesvědčena o tom, že cokoli si zamane, je určitě ve veřejném zájmu. Ale že jim jde jen o sebe, to platí pro oba.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| Martin Weiss, komentátor LN
