Odmyslíme-li si sérii Akira Kurosawy od Levných knih, nevychází u nás mnoho asijských nežánrových, „seriózních“ filmů. Balada o Narajamě (1983) od japonského režiséra Šóheje Imamury právě takovým filmem je. Chcete vidět, jak se pod souložící dvojicí ulomí větev? Chcete vidět člověka, jak se snaží vyrazit si zuby, protože mu připadají moc zdravé? Obojí tam uvidíte. Imamura (1926-2006) rád zachycoval živočišnost, vychytralost, fatalismus a pověrčivost Japonců, kteří si dál vedou svou bez ohledu na moderní poválečnou společenskou fasádu.
V Narajamě nechal stranou fasádu a zachytil hemžení lidského hmyzu v izolované vesnici v blíže neurčené předmoderní minulosti. Místo Američany narýsovaných společenských pravidel tu platí odvěká pravidla tamní „trvale udržitelné ekonomiky“. Ta velela každému obyvateli, který se náhodou dožil sedmdesátky, odejít ze světa, aby počet hladových krků nepřekročil kritickou hranici. Filmů o vesnickém organismu s jeho moudrými matkami, nezvedenými syny a obecními blby vznikla řada. Ale jen jeden vyústí ve výstup na horu Nara, kam sedmdesátnice Orin poté, co zařídila vše potřebné, odchází setkat se s majestátem smrti. V tu chvíli i ten, kdo Imamurovi vytýká stylovou nestřídmost, nakonec zmlkne. Martin Weiss Šóhej Imamura: Balada o Narajamě Na DVD vydává Řitka video
