Vzala jsem s sebou kamarádku Alyciu, protože zná Vegas a hlavně zná kluby. Navíc je atraktivní blondýna a má čtyřky prsa, což jsou devízy nevyčíslitelné hodnoty v místě tak hlubokých hodnot, jako je Las Vegas. Já jsem si na to aspoň koupila vysoké podpatky a doufala, že když budu mít dlouhé nohy a Alycia velká prsa, dohromady budeme tvořit jednu ideální ženu a do těch klubů se dostaneme.
Den 1 Dopoledne nás v hotelu Hard Rock vítá z reproduktorů Aerosmith. Jsme nadšené. Livin’ on the Edge nám připomíná středoškolská léta. Ve čtyři odpoledne začíná akce „2 margarity za cenu 1“ v místní mexické restauraci Pink Taco. V šest jsme už tak unavené, že si jdeme na hodinu zdřímnout. Budíme se o půlnoci. Napuchlá víčka, rozdrbané vlasy, rozmatlané řasenky. Půl hodiny intenzivní práce a vypadáme jako nové. V baru jsou už všichni tak opilí, že je to každému jedno. Zjišťujeme, že muži ve Vegas mají dost bizarní namlouvací strategie, a tak si vytváříme systém dorozumívacích šifer. „Kód 11“ znamená „rychle pryč“. Končíme v klubu Drai’s Afterhours, jediném klubu ve Vegas otevřeném po 4. hodině ranní.
Nejbizarnější namlouvací výrok dne: „Ty jsi vysoká. Já jsem vysoký. Myslím, že máme hodně společného.“ Den 2 Z klubu a následné soukromé akce v kasinu MGM Grand se vracíme v 10:30 ráno a na snídani se snažíme si vzpomenout, jak jsem ztratila botu. Vajíčka se slaninou a dvě kafe nám dají dost energie na to, abychom nešly spát. Alycia vyřídí pár telefonů, já píšu pět hodin jeden odstavec a ve čtyři se, opět, scházíme v Pink Tacu. Později nás v klubu Vanity skupina mexických drogových překupníků zve k sobě do apartmánu zakouřit si „prvotřídní marušku“. Kód 11! Další zastávka: Tryst, jeden z nejnovějších klubů. Vyhazovači jsou tu páni vesmíru. Alycia utrousí pár jmen a jsme uvnitř. Vstupné je normálně 30 dolarů, koktejly normálně za osmnáct, když nemáte vysoké podpatky nebo hluboký výstřih. Do hotelu se vracíme v šest ráno, rovnou na snídani.
Výrok dne: „Přijďte za námi do klubu XS. Máme tam rezervovaný stůl. Je to nahoře, pak doprava, hned u striptérské tyče.“ Den 3 Ráno v devět začne venku řvát z reproduktorů Livin’ on the Edge. Upřímně, lidi si děsně idealizují středoškolská léta. Jdeme se projít po městě. Potkáváme lidi převlečené za různé jiné lidi a v různích stupních opilosti ještě z předešlé noci. Dvě lesby z Brazílie se snaží přesvědčit kněze převlečeného za Elvise, aby je oddal. Máme jim jít za svědky, ale nakonec se ukáže, že svatby homosexuálů nejsou v Nevadě legální. V sobotu není otevřené Pink Taco, což nám naprosto rozhodí rutinu. Klub dne: Encore. Všichni jsou tu mladí a krásní. Naposledy jsem si připadala takhle stará při návštěvě africké porodnice.
Výrok dne: „Mně se vždycky líbily starší ženy.“ Den 4 Budíček v podobě Livin’ on the Edge. Chce se mi brečet. Je nám vysvětleno, že když lidé spí, neutrácejí peníze, a když ve Vegas neutrácíte peníze, nemáte ve Vegas co dělat. To je poprvé, co mi to město začíná dávat smysl. Odpoledne pozorujeme chlápka, co vyhrál za pár minut v ruletě dva tisíce dolarů. Říká, že si jen na hodinu odběhne do bordelu, ale pak všichni můžeme zajít na večeři. Kód 11, kód 11.
Výrok dne: „Sice jsem dosud žádnou ženu nepřivedl k orgasmu, ale jinak jsem v posteli výborný.“ Kód 11, kód 11, kód 11. ?
O autorovi| Iva Skochová, spolupracovnice Pátku skochova@seznam.cz
