Pomoc, kterou měli účastníci experimentu rozdělit, nestačila nasytit všechny obyvatele sirotčince. Museli se tedy rozhodnout: buď nasytí část dětí na delší dobu, nebo nasytí všechny, ale jenom na pár hodin.
Při pokusu se měnil poměr mezi celkovým množstvím jídla a sirotků, a s tím se také měnily strategie účastníků (čím méně bylo jídla, tím spíše opominuli některé děti v zájmu ostatních).
Během rozhodování vědci snímali dobrovolníkům aktivitu mozku, aby zjistili, jak se mysl vyrovnává s tímhle mravním dilematem. Přitom zjistili, že každý motiv má na starosti jiné mozkové centrum.
Část mozku zpracovávající naše emoce, tzv. insula, byla silně aktivována, když dobrovolníci zvažovali nerovnoměrné rozdělení pomoci mezi jednotlivé hladovějící sirotky. Aktivita mozkového centra zvaného putamen se zvyšovala, když dobrovolníci brali do úvahy přednostně celkový objem pomoci pro sirotčinec.
Výsledky studie zveřejněné v časopise Science prokázaly dvě různé motivace morálního rozhodování a zároveň demonstrovaly, jak se na nich podílí lidský mozek.
Výzkum ale neskončil jen publikací. Experimentátoři mezi sebou vybrali 2279 dolarů a peníze věnovali jednomu ugandskému sirotčinci.
