Žánr road movie se většinou využívá tím způsobem, že v něm postavy během fyzické cesty procházejí vnitřní proměnou. Ve filmu Jaroslava Fuita Dvojka je tento princip znásobený tím, že se kromě hlavních postav mění i jejich vztah. Postupy road movie tu spojují síly s prostředky komorního psychologického dramatu.
Vztah Michala a Veroniky se po pěti letech začíná vyčerpávat. On má slušné zaměstnání a už by se chtěl usadit, ona studuje a ještě by ráda něco zažila. Michal proto impulzivně přichystá dovolenou ve Švédsku. Pár se však stane obětí podvodu a přijde o domluvené a zaplacené ubytování. Partneři tedy odjedou do Kodaně, kde se jim do cesty připlete vrstevník Šimi, který se zjevně potlouká po celé Evropě. V kolabujícím vztahu zapůsobí jako katalyzátor. K nevyhnutelnému finále dojde v chatě na pobřeží, kam Michala s Veronikou zavede.
Dvojka vznikla ze spolupráce několika tvůrců, kteří se spolu setkali v prvním ročníku na FAMU. Herce Dvojky využili už při natáčení studentského snímku Světlu vstříc, jehož téma Fuitův celovečerní debut určitým způsobem rozvádí. Na plátna kin se Dvojka dostala díky péči tuzemské větve televizního kanálu HBO, která se začíná zaměřovat i na vlastní produkci.
Severské prostředí a jednoduché vyprávěcí prostředky filmu odkazují na známý manifest Dogma 95, jenž tvůrcům ukládá nejrůznější omezení. Podobně prý postupovali i autoři Dvojky, kteří svůj „slib čistoty“ pojmenovali Green Way. Těžko říct, jestli je to právě díky němu, ale podařilo se jim vytvořit dílo nesmírně čisté a efektivní. Srozumitelně a úsporně je třeba zachycená už jen úvodní situace vztahu zajíždějícího do slepé uličky. Ve stejných scénách velmi rychle krystalizují plastické, nečernobílé charaktery. Michal je příliš submisivní a tak trochu dětina, Veronika zase rozmazlená nezralá fiflena, která má problém s alkoholem. Pomocí několika dalších výstupů se z ní stane možná nejnesnesitelnější (záměrně) ženská postava českého filmu uplynulého roku.
Neokoukaní a přesní Účinek by nebyl takový, kdyby skvěle napsaný scénář nerezonoval s výtečnými hereckými výkony. Michala hraje neokoukaný Jakub Wagner (jinak dokumentarista), Veronikou se na plátna v první velké roli po dlouhé době vrací Kristýna Fuitová-Nováková (Jindřiška z Pelíšků).
Zatímco tyhle dvě postavy i herectví jejich představitelů jsou tlumené a neokázalé, jejich dokonalým protipólem je nezastavitelný ohňostroj Šimi. David Máj ho výborně vystihuje jako vyčuraného všudybyla, který se dokáže zručně vlísat do přízně téměř kohokoliv, žít na jeho účet, a ještě v něm efektivně vzbuzovat pocity viny, když s tím začne nesouhlasit.
Dvojka začíná už tak nevesele -a pak v ní všechno jde ještě víc z kopce. Z úvodní situace sestupuje po čím dál černějších schodech do temného sklepa, ve který se vztah dvou lidí může zvrhnout. Postava nevyzpytatelného Šimiho, který Veroniku s Michalem postupně omotává neviditelnými nitkami, pak dodává psychologicky přesně vystiženému procesu až thrillerový nádech. Když například Šimi usedne za volant jejich auta a přeneseně tak vezme do rukou i jejich osudy, jednoho zamrazí jako u filmů, kde hlavní hrdiny terorizuje „opravdový“ psychopat.
Dvojce lze možná vytknout až příliš rozklepanou ruční kameru nebo nesmyslně používanou hudbu (písničky od tuzemských „alternativních“ interpretů jdou často proti ladění scén a ruší; méně by bylo více). Takové dílčí výhrady však nemění nic na tom, že Dvojka je suverénním debutem tvůrců, od kterých se česká kinematografie možná ještě dočká nejednoho příjemného překvapení.
Dvojka
ČR 2009 Scénář: Richard Malatinský, Jaroslav Fuit Režie: Jaroslav Fuit Kamera: Viktor Smutný Hudba: Tadeáš Věrčák Hrají: Kristýna Nováková, Jakub Wagner, David Máj a další Distribuce v ČR: Palace Pictures Premiéra: 10. 12. 2009
Z úvodní situace, která nenabízí příliš optimismu, film sestupuje po čím dál černějších schodech do temného sklepa, ve který se vztah dvou lidí může zvrhnout.
