Bob Dylan, který v pátek vystoupil v pražské O2 areně, potvrdil svou pověst naprosto nevyzpytatelného umělce.
Snad jediné, co bylo před dlouho očekávaným koncertem jisté, bylo složení doprovodné kapely; již delší dobu totiž Dylan využívá služby stále stejných, prověřených muzikantů. Tím ovšem veškerá jistota končí, a jak se ukázalo v Praze, Bob Dylan opět nezklamal.
Seznam písní, které zazněly, se až na pár kousků lišil od těch, které zahrál den předtím v Bratislavě a dva dny předtím v Záhřebu. A tak bychom mohli pokračovat. Dylan, který je již v podstatě od roku 1988 na „nekončícím turné“, napsal kolem pěti set písní a snad žádná z nich není vyloženě slabá, má tedy skutečně z čeho vybírat. Ke svým skladbám přitom přistupuje velice volně, neváhá jejich koncertní podobu radikálně přetvořit, až jsou někdy k poznání pouze podle textů. Vzhledem k tomu, že to tak dělá desítky let, existuje řada často velice odlišných verzí originálu. Bob Dylan a jeho doprovodná kapela jsou vlastně velice zvláštní a originální Bob Dylan Revival, hrají totiž důsledně předělané skladby. Jistě pravý poklad pro sběratele...
Polibek od velkého muže „Dámy a pánové,“ ozvalo se krátce po osmé z beden, „uvítejte, prosím, poetu laureata rock’n’rollu. Hlas příslibu kontrakultury 60. let. Chlapíka, který přinutil folk jít do postele s rockem. Chlapíka, který v 70. letech používal make-up a ztratil se oparu závislosti, a který se vynořil, aby hledal Ježíše. Chlapíka, kterého koncem 80. let odepsali jako vyřízenou veličinu, a který náhle změnil tempo a vydal počátkem 90. let alba, která patřila k tomu nejlepšímu, co kdy natočil. Dámy a pánové, Bob Dylan, který nahrává u společnosti Columbia.“ A to již zněly úvodní tóny klasické písničky Rainy Day Women #12 & 35 z přelomového alba Blonde On Blonde, s textem, v němž Dylan prorocky zpívá: „Každého stejně jednou ukamenujou.“ Jak jdou léta, Dylanův koncertní projev se stále více blíží hlasu starého havrana, písničky tím ovšem získávají zvláštní, autentičtější náladu. Následující Lay Lady Lay je romantickým vyzváním k noci plné milování a tomu odpovídala i aranže - decentní, postavená hodně na Dylanově hlase. Zcela překopaná byla i méně známá píseň Just Like Tom Thumb’s Blues, po ní ovšem přišel obrovský hit Just Like A Woman z roku 1966. Ani v „pražské“ verzi přitom verše „Miluje jako žena, ale zhroutí se jako malá holka“ neztratily nic ze své trpkosti, ještě umocněné éterickými varhanami. Když ovšem diváci zpívali refrén, Dylan jim potěšeně poslal pusu.
Došlo i na další velký hit Mr. Tambourine Man, na rozdíl od originálu z roku 1965 hodně rozvolněný a stojící hodně na hammondkách. Možná to bude znít kacířsky, ale právě tato verze možná předčila již tak skvělý originál. Podobně Honest With Me, razantní záležitost s výraznými bicími a basou. Odlišné bylo i provedení skladby Highway 61 Revisited, kde se ostrost a agrese schovaly do druhého plánu, Workingman’s Blues 2 bylo hodně rock’n’rollové, včetně dlouhého sóla na hammondky a Dylanovy skvělé foukací harmoniky. Poslední písní byla Ballad Of A Thin Man, po krátké pauze a bouřlivém potlesku se Dylan i jeho muzikanti vrátili a odehráli tři přídavky. Like A Rolling Stone je známá klasickým motivem varhan, zde jej ovšem převzaly akordy kytary, zaznělo i výtečné a dlouhé sólo na harmoniku. V tu chvíli bylo až s podivem, kolik dechu Dylan ve svých devětašedesáti v sobě má, stejně jako to, jak krásně mu bylo rozumět a jak hutný a přitom čitelný byl zvuk celé kapely. Po druhém přídavku Jolene pak přišlo klasické číslo, All Along The Watchtower z roku 1967 - píseň proslavená verzí Jimiho Hendrixe. V Praze ovšem zazněla jinak, i když kytarové sólo znělo podobně.
Ze sedmnácti písniček, které Dylan v O2 areně zahrál, lze vyvodit, že díky vyrovnané kvalitě svých písní a také díky jejich neustálému přetváření může vedle sebe postavit skladby, které od sebe dělí více než čtyřicet let, a nezasvěcený posluchač nic nepozná. Zajímavý byl výběr, Dylan sahal k hodně starým skladbám, přičemž například z alba Highway 61 Revisited (1965) jich zahrál hned pět, zároveň došlo i na skladby z jeho posledních alb, vydaných po roce 2000, včetně toho z loňského roku.
V každém případě byl Bob Dylan v Praze ve vynikající formě, doufejme, že příště bude hrát a zpívat přinejmenším stejně dobře.
O autorovi| JOSEF RAUVOLF, Autor je hudební publicista a překladatel
