Aje to tady. Kdo si myslel, že legínami, netopýřími rukávy a zvířecími potisky okouzlení 80. léty končí, byl vedle. Čeká nás invaze „plísňáčů“. Alespoň tak lze soudit při pohledu na světové módní přehlídky pro podzim a zimu 2009/10. Za kolik měsíců (let) tato vlna dorazí do Česka, těžko odhadovat, pravda ale je, že už teď zažíváme nový boom všeho možného džínového - od sak, bundiček a košil až po boty, čepky či kabelky.
Historie denimu, s nímž v roce 1873 přišel Levi Strauss, patří už do učebnic. Dnes se ale namísto neforemného a hrubého plátna nosí měkká, lehčí a na omak příjemnější varianta. A letí také velmi seprané, chemické džínoviny. Čím sepranější, tím lepší. Zajímavá je situace ohledně střihu džínových kalhot: v módě jsou prakticky všechny. Zvonové, cigaretové, bokové, (opět) mrkváče a teenagerské „baggy“ džíny - velmi široké, u rozkroku níže posazené nohavice s velkými zadními kapsami.
I plísňáče se podle stylisty Káji Pavlíčka od svých starších sourozenců liší.
„Stylově jsou přece jen někde jinde než ty z 80. let.
Často se na nich objevují díry a roztrhání, jako to známe u klasických džín.
Plus platí, že čím extravagantnější značka, tím šílenější modely. Ty pro běžné nošení ale nevypadají nijak zle, sám jsem se hned po nějakých sháněl, ale k mání budou bohužel až za těch pár měsíců...“ Kájovo nadšení ale nesdílí třiadvacetiletá studentka Táňa - na otázku, jaké džíny by na sebe nikdy nevzala, bez zaváhání odpovídá: „Plísňáče, už ten název mluví za všechno...“ Modré texasky, to bylo kdysi synonymum pro Západ a rebelství. Současná džínová móda už neprovokuje ani nevzdoruje a materiál, který měl hlavně něco vydržet, se - alespoň podle Chanelu či Stelly McCartney - co nevidět objeví i na superluxusních róbách.
O autorovi| text a foto Iva Pospíšilová
