Zařídili si tam obřad a zároveň i svatební cestu. Moje známá odjela o dva dny dříve. Měli se romanticky potkat až před stanem náčelníka místního kmene, který je oddá. Když mi to vyprávěla, stékaly mi slzy dojetím. Taková krása. Kam se hrabou české svatby.
Za dva dny moje známá čeká u stanu náčelníka a můj soused nikde. Nepřijel. Náčelník jí jako náhradu nabízí svého ovdovělého syna. Moje známá ho odmítá. Náčelník se uráží a ze zlosti vyhlašuje válku sousednímu kmeni. Moje známá utíká z bojiště a volá mému sousedovi. Nedovolá se.
Mezitím můj soused urputně bojuje v koupelně svého bytu. Koupelnové dveře se zabouchly a nejdou otevřít. Naštěstí si v kalhotách nechal mobilní telefon. Rozhodne se mé známé zavolat, aby posunula obřad. Nedovolá se.
Patnáct vteřin před tím, kdy se moje známá snaží zavolat mému sousedovi a můj soused mé známé, se odehrává jiný příběh. Na jižní straně ostrova právě kontroluje Juan Carlos, vrátný hlavní budovy sídla tamního telefonního operátora Lufonu, mobilní vysílač. Ve chvíli, kdy za Carlosem zahouká sova, se Carlos lekne a zakopne o vysílač. S vysílačem řítícím se k zemi umírá nejen Carlos, ale také všechny roamingové smlouvy na Svaté Lucii.
Můj soused se nedovolal a moje známá se nedovolala. Svatba neproběhla. Po příletu známé domů se spolu setkávají v Nerudově ulici u trafiky. Ani jeden tomu druhému nevěří. U trafiky jsou vystavené noviny. Na titulní straně je zpráva, že Juana Carlose zabil vysílač Lufonu. Fouká vítr a titulní strana není vidět. Soused a známá se hádají a ruší svatbu.
Když mi moje známá vypravuje tento příběh, brečím stejně jako u filmu Osobní strážce. A nevěřím nikomu, žádnému operátorovi v cizině, ani Lufonu.
O autorovi| Eva Tomková, redaktorka LN
