Ruská média - Svobodné sdělovací prostředky jen paběrkují, ve vlivu zcela dominují státní televize
MOSKVA/PRAHA Twitter ruského prezidenta Dmitrije Medveděva není moc ke čtení. Mezi poloúředními vzkazy typu „do čtyř let proběhne plynofikace všech sociálních objektů Kamčatky“ nebo „pokračujeme v rozhovorech o odstranění vízového režimu mezi Ruskem a EU“ se ale objevil vzkaz: „Zdravím novináře a posluchače Echa Moskvy u příležitosti jeho dvacátého výročí. Echo je rádiem moderní a profesionální žurnalistiky.“
To je příjemné, nikoli však překvapující ocenění od Medveděva, který se už od svého nástupu do prezidentského úřadu snaží vystupovat jako příznivec nezávislých ruských médií. Těch je v Rusku už jenom pár a spíše přežívají na okraji hlavního, „provládního“ mediálního proudu. V něm jsou hlavně televize, jež mají v „informování veřejnosti“ zcela dominantní vliv.
Echo Moskvy je dnes ze zbývajících nezávislých médií tím nejvlivnějším. Opoziční noviny nevycházejí v příliš velkých nákladech a objektivní internetové servery, další ostrůvek svobodné novinařiny, jsou v Rusku dostupné jen pro malou část obyvatelstva. Echo začalo vysílat na konci srpna roku 1990, kdy jako první „nestátní“ rádio získalo od sovětských orgánů licenci -se sloganem „Svobodné rádio pro svobodné lidi“. Svoji slavnou éru zahájilo rádio rok po svém vzniku, kdy se během protigorbačovského puče v srpnu roku 1991 jako jeden z mála sdělovacích prostředků v tehdejším Sovětském svazu postavilo otevřeně proti pučistům. Tehdejšího příkazu pučistů o okamžitém zákazu vysílání stanice si dodnes vedení rádia cení jako nejvyššího vyznamenání.
Jako zázrakem se rádiu podařilo po dvě desetiletí udržet svoji nezávislost. A to jak v době, kdy patřilo ruskému mediálnímu magnátovi Vladimiru Gusinskému, tak v současnosti, kdy většinu akcií vlastní státní plynárenský gigant Gazprom, mající velice těsné vazby na ruské vládnoucí elity.
Vyvzdorovaná nezávislost Ruští i západní novináři se shodují v tom, že dodnes trvající nezávislost stanice, kterou je možné označit za zpravodajské rádio, si museli novináři tvrdě vybojovat. Šéfredaktor rádia Alexej Venediktov, který je v jeho čele už oněch dvacet let, před několika lety připravil novou stanici - pro případ, že by Gazprom do vysílání zasahoval. O Echu Moskvy se nedá říci, že by bylo opoziční rozhlasovou stanicí, ale zůstává jedním z mála vlivných sdělovacích prostředků, které dávají prostor i neparlamentní opozici.
„Za prvé, nejsme opoziční rádio, jsme rádio zpravodajské. Za druhé vytváříme prostor pro různé názory. A za třetí, jsme místem pro pohledy analytiků i různých politických sil,“ vysvětluje Venediktov. Výhodou pro nezávislost rádia je, že zůstává ziskové. Vysílá na území Ruska, kde ho může teoreticky slyšet 46 milionů posluchačů. V současnosti si každodenně stanici především v Moskvě naladí asi milion ruských posluchačů.
Novináři Echa měli připravenu záložní stanici, kdyby Gazprom do vysílání zasahoval.
