V obavách z úplného oslepnutí, v beznaději na návrat pramenící z okupace Československa v srpnu 1968 dožil jeden z největších českých matematiků a organizátor československého zámořského exilu...
Václav Hlavatý zemřel před čtyřiceti lety. Odešel 11. ledna v roce 1969, šestnáct dní před svými pětasedmdesátinami, v americkém Bloomingtonu.
Původem z Loun, začal v Praze studovat matematiku a hudební estetiku. Královna věd však brzy poručila, a tak muzika zůstala „jen“ doživotním koníčkem.
Po promoci v roce 1919 učil na několika středních školách a současně vědecky pracoval. Jeho doménou se staly dvě abstraktní matematické disciplíny: diferenciální geometrie a topologie.
V roce 1931 je jmenován profesorem Univerzity Karlovy. Předmnichovský rok tráví na pozvání Alberta Einsteina v Ústavu pro pokročilá studia v americkém Princetonu. Další pozvání od Einsteina přišlo počátkem roku 1948.
Po tahanicích se soudruhy konečně v červenci 1948 s rodinou odjíždí. Jeho působištěm se stává Indiana University v Bloomingtonu, kde roku 1952 získává profesuru. Už v roce 1949 se také stává členem Rady svobodného Československa. Roku 1956 vydává v Chicagu spisek O obrodu exilu. Má lví podíl na založení Československé společnosti pro vědy a umění a celkem logicky je zvolen jejím prvním prezidentem. Tuto funkci zastává v letech 1958 až 1962 a poté 1966 až 1968. Především ale vědecky pracuje.
Když v roce 1954 vybíral deník The New York Herald Tribune desítku amerických vědeckých objevů minulého roku, ze státu Indiana pocházely dva: Kinseyova zpráva o sexuálním chování žen a Einsteinova formulace matematických rovnic, „o kterých věří, že mohou popsat jakýkoli fyzikální jev“. Cosi jako sjednocená teorie fyzikálních sil. Byl tu ovšem zádrhel - ty rovnice nikdo nedokázal vyřešit. Až Hlavatý. Finální verze jeho řešení vyšla v knižní podobě roku 1958 v nizozemském Groningenu. Z počtářského hlediska tu autor podal impozantní výkon (řešení soustavy komplikovaných rovnic o čtyřiašedesáti neznámých), však také odborníci toto dílo vysoce cení. Nicméně vzhledem k tomu, že pojednává chybnou teorii, má význam toliko teoretický. Lakonicky řečeno: Einstein se mýlil a Hlavatý, který nebyl fyzik, jeho omylu dal dokonalou matematickou formu.
Básník Ivan Jelínek na Hlavatého té doby vzpomínal jako na člověka kromobyčejně vzdělaného, s živým zájmem o každou tvůrčí činnost. Vášnivě se prý zabýval filozofií a náboženstvím. „Když jsem se ho dotazoval na řešení slavné Einsteinovy rovnice, řekl, že mu pojednou svitlo, že měl štěstí, protože jinak je obyčejný násobilkář, což byl jeho obvyklý způsob, jak mluvil o své práci.“
V roce 1991 dostal Václav Hlavatý in memoriam Řád T. G. Masaryka.
