Letošní nabídka koncertů zahraničních hvězd napříč žánry je opravdu bohatá. Svého idolu se předposlední srpnovou neděli dočkali i intelektuálně založení fanoušci alternativního rocku.
Podobně jako v případě Depeche Mode a Madonny byl o první koncert pětice z Oxfordu u nás veliký zájem. Krom domácích dorazilo na pražské Výstaviště nemálo zahraničních návštěvníků a plochu pod širým nebem před pódiem zbudovaným poblíž Maroldova panorámatu zaplnili beze zbytku. První odhady hovoří o tom, že prý jich Stromovkou prokráčelo přes osmnáct tisíc. Nevídaná světelná show Radiohead, kteří se příští víkend představí na festivalech v Leedsu a Readingu, se na pódiu objevili krátce před čtvrt na devět. Brzo se ukázalo, že členové skupiny nejsou ničím jiným než jen nástroji určenými k realizaci vizí svého lídra Thoma Yorka, zjevného středobodu všeho dění. Krom něj také všichni ostatní působili značně staticky, zatímco samotný zpěvák, střídající kytaru a klávesy, naopak obzvlášť v rychlejších pasážích vyhlížel se svými trhanými pohyby a divokými tanečními kreacemi až neuroticky. Mohutnému pódiu sekundovaly po stranách dvě velké, vždy na šest částí rozdělené projekční plochy, další pak byla zčásti skryta originálními světly za bubeníkem.
Světelný park, tvořený baterií LED reflektorů a především velkým množstvím nad celou kapelou rozvěšených několik metrů dlouhých světelných trubic nejen splňuje ekologické nároky kladené kapelou, ale hlavně je čímsi nevšedním, na koncertech jiných neviděným. Zavěšené osvětlení navíc nejen měnilo barvy a blikalo, ale často vytvářelo další speciální efekty, např. dojem tekoucí vody. Spolu s dokonalým nazvučením rozhodně nemálo umocnilo celkové vyznění.
A propos: ekologie. Nedá se říci, že by u většiny příchozích našly tyto snahy kladnou odezvu. Odpoledního příjezdu na kole se prý zúčastnilo jen pár desítek nadšenců a záloha 50 Kč za kelímek či PET láhev rozezlila nemálo čekajících v úmorných frontách.
V první polovině skupina vsadila převážně na pomalejší, často až melancholicky zasněné skladby. Naživo se jasně ukázalo to, co ze studiových nahrávek není až okatě patrné – že totiž jejich stavba není tak složitá, jak na první poslech často vypadá. Základní kostra, kytarou či klavírem hrané motivy, se vyhýbala tradiční písničkové stavbě a je postupně obalena vystavěnou a pečlivě vygradovanou stavebnicí dalších zvuků. Na nahrávkách to funguje skvěle, koncertně ale nemalá část posluchačů často evidentně nebyla schopna rozlišit, kde skladba vlastně končí.
Jako velmi nápadité se ukázalo koncertní využití elektroniky. Neokázalé a funkční zvuky, ovládané zpočátku pod velkou kapucí skrytým Jonnym Greenwoodem, výborně dokreslovaly celek a nikdy nepřebily podstatu skladeb.
Jestliže zpočátku Thom Yorke a spol. nabídli spíš originální vizi alternativního popu, v druhé polovině vsadili na živější a energičtější rockové skladby. Postupně se probrali většinou alb, nechyběly ani slavné Karma Police či Paranoid Android, došlo i na novou, na webu již nabízenou These Are My Twisted Words.
Pražský koncert Radiohead se ukázal jako neobyčejně silný zážitek. Spojení vizuálna s dokonalým provedením chvílemi až dávalo zapomenout na širé nebe nad hlavou a nabízelo zážitek srovnatelný se sledováním dobře udělaného DVD. Jen ty skupinky posedávajících před vchodem vyhlížely značně nešťastně.
HODNOCENÍ LN
*****
Radiohead, Moderat
Výstaviště Holešovice, 23. 8. 2009
