Horalové ve švýcarských Alpách měli kromě výroby sýra a popohánění ovcí po svazích ještě jedno zaměstnání. Nakoupili vždy hromádku malinkých koleček a pérek a doma pomalu a pečlivě skládali kapesní hodinky. Jejich horským vesnicích se většinou válečná vřava 18. a 19. století vyhnula, naopak se sem utíkali zastánci reformací z Francie. Ti hotové hodinky od horalů sbírali a prodávali do celého světa.
Nakonec se jistý Ernest Francillon rozhodl hodináře, kteří pro něj dosud pracovali ve svých chalupách, shromáždit pod jednu střechu, neboť si všiml, že zájem převyšuje nabídku. Pro výrobnu zakoupil v roce 1866 pozemek podél říčky, jež vesnicí Saint-Imier protéká. Místo se jmenovalo Les Longines, v místním dialektu „dlouhá úzká pole“. Tak – na rozdíl od zvyklosti pojmenovávat hodinky podle jejich výrobce – vznikla značka Longines.
O rok později se na hodinkách začaly objevovat přesýpací hodiny s křídly, symbol letícího času, který má každý vyměřen. Před 120 lety byly okřídlené hodiny coby značka Longines zaregistrovány u Světové organizace duševního vlastnictví. Dnes jsou Longines jejím vůbec nejstarším klientem.
Na počátku byla křídla andělsky zakulacená a načechraná a v přesýpacích hodinách byl zřetelný písek. Tato verze se dodnes používá na zadní straně hodinek. Na ciferníku je zpravidla její zjednodušená podoba. Firma si libuje v tradici a konzervativnějším přístupu jak k designu, tak k prodeji, dokonce i její charismatický prezident Walter Von Känel je ve funkci už 21 let. A to, jak mi řekl při našem rozhovoru minulý týden v Ženevě, sám jako mladík v Saint-Imier snil o kariéře hodináře.
Elegance je postoj. To je motto firmy Longines a podle Waltera Von Känela ji proto propagují jen ty celebrity, které svou pověst už nemusejí dokazovat. A tak longinkami na zápěstí blýskají například manželé Steffi Grafová a Andre Agassi.
O autorovi| Nora Grundová, redaktorka Pátku
