Elektrárna Chvaletice oznámila, že jede naplno a míří k historicky rekordní roční výrobě. Veškerá elektřina pochází z domácího uhlí. Ale nemá jistotu, že bude moci vyrábět elektrickou energii i v zimě.
Vypouští totiž více emisí, než dovolují nové evropské emisní limity, takzvané Závěry o BAT, které vstoupily v účinnost loni 18. srpna. Žádost o výjimku z limitů pro rtuť a oxidy dusíku podala elektrárna v roce 2019, ale stále ji mimo jiné i kvůli odporu ekologických organizací nemá. Krajský úřad nyní oznámil, že už nebude čekat, jak soudní spory o emisní výjimku dopadnou. Bude chtít po elektrárně, aby dodržovala zákon.
V nepřehledných soudních tahanicích o emisní výjimku pro chvaletickou elektrárnu je jedna věc jistá. Elektrárna vypouští větší koncentrace škodlivin, než zákon povoluje. Ostatní zařízení v zemi přitom nové emisní stropy buď plní, nebo mají pravomocné výjimky jako třeba elektrárna v Opatovicích.
Policajtem, který by měl na dodržování zákona v tomto případě dohlédnout, je krajský úřad. A ten nyní odmítl žádost elektrárny, aby dál čekal na výsledek soudních sporů o emisní výjimce.
„Krajský úřad nemůže z procesních důvodů čekat na rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky Olomouc, proto dopisem ze dne 24. 10. 2022 námitkám nevyhověl,“ uvedl mluvčí krajského úřadu Dominik Barták. Dodal, že krajský úřad zahájí v nejbližších dnech řízení o změně integrovaného povolení pro elektrárnu.
To znamená, že do tohoto povolení budou úředníci muset promítnout přísnější emisní stropy. Limity pro rtuť a oxidy dusíku, které podle svého tvrzení elektrárna nedokáže splnit.
„Pevně věříme, že zdravý rozum nakonec zvítězí a v kritickém zimním období nebude nutné přistoupit k žádnému omezení provozu,“ uvedl k tomu mediální zástupce Elektrárny Chvaletice Petr Dušek.
Paradoxně to byla sama elektrárna, která v minulých měsících během soudních sporů varovala, že by kvůli nepravomocné emisní výjimce musela úplně zastavit provoz. Modernizace elektrárny je v řádu měsíců podle ní nemožná a požadované úrovně emisí nelze dokonce dosáhnout ani omezením výroby, „limity se totiž nevztahují na celkové množství znečišťujících látek, ale na jejich koncentraci“.
Ani po letech není definitivně rozhodnuto
I když všichni tuší, že se problém „nějak“ vyřeší, zatím není vidět jak. Pomoci elektrárně mohl i Ústavní soud, který letos v září rozhodoval, zda žaloba ekologických organizací proti výjimce má odkladný účinek. Ústavní soud ovšem stížnost elektrárny odmítl s tím, že hrozba zastavení provozu elektrárny je jen spekulací. Potvrdil i názor krajského soudu, podle něhož šlo o podnikatelskou strategii elektrárny, která se sama vystavila riziku, že bude v případě neudělení výjimky muset v krátkém časovém horizontu odpovídající emisní limity plnit.
Cestu ze slepé uličky hledají i ekologické organizace. Ty napsaly v létě ministryni životního prostředí Anně Hubáčkové návrhy, jak udržet elektrárnu v provozu a zároveň neporušit zákon.
„Může být další řízení, ve kterém dostane elektrárna výjimku do srpna 2023. Může být výjimka delší – na dožití elektrárny, kde bude stanovený emisní strop stejný jako pro výjimku končící v roce 2023,“ uvedl tiskový mluvčí Greenpeace Lukáš Hrábek. Provozovatel také může emisní limity splnit – stačí mu podle jeho mínění nainstalovat injektáž aktivního uhlí. Takové tvrzení však zástupci elektrárny v minulosti označili za absurdní.
Elektrárna uvedla, že bude dál čekat. „Ani po čtyřech letech nebylo pravomocně věcně rozhodnuto o emisní výjimce – té samé, kterou naprostá většina českých elektráren s podobnými emisemi dostala během několika měsíců. Nyní čekáme na rozhodnutí krajského soudu a ministerstva životního prostředí, která pro nás budou směrodatná,“ uvedl Dušek.
Chvaletická elektrárna v minulosti podstoupila nákladnou rekonstrukci. Aby dosáhla požadovaných emisních limitů pro rtuť a oxidy dusíku, musela by investovat další vysoké sumy, což by podle ní bylo neúměrné vzhledem k malému snížení emisí. Žádala na osm let zachovat dosavadní limity, loni v listopadu vydaná výjimka umožňovala elektrárně vypouštět do ovzduší více rtuti a oxidů dusíku po dobu šesti let. S tím se však ekologické organizace nechtějí smířit.
