Zlověstně, důstojně, chladnokrevně: v takovém tónu vyznívá návrat zpěváka, městského partyzána a jednoho z porodních dědků rapu Gila Scotta-Herona. Afroamerická legenda si dala šestnáct let pauzu: mimo jiné i pro opakované pobyty za mřížemi.
Když se nezaměnitelný baryton vyloupne nad temnou elektronikou v novince s ironickým názvem I’m New Here (čili Já jsem tady novej), hudební insidery možná napadne, jak vlivná, zakladatelská a zároveň nenápadná figura se vrátila.
Scott-Heron v sobě vždycky slučoval jazzovou muzikantskou plnost, soulovou procítěnost a - což je zásadní - undergroundový cit pro zkratku, která rebelsky kašle na konvence. Když do hudby zaříkával frustrace i apely (viz litanii o tom, že „revoluci nebudou vysílat v televizi“), byl živým mostem mezi beatniky a pozdějšími hiphopery. Scott-Heronův spravedlivý hněv prošpikovaný sarkasmy měl v sedmdesátých letech nadšený ohlas a mnozí na nepříjemného, charismatického proroka nikdy nezapomněli. Od roku 1983 však Gil Scott-Heron vydal jen jedno album. Zanevřel na hudební průmysl, občas vystupoval, do toho ho zabásli za -prý nespravedlivě zveličené - držení kokainu. Našel si ho však jeden z fanoušků: producent Richard Russell, majitel labelu XL Recordings. White Stripes a M. I. A. tak dostali nového kolegu. Je mu šedesát, vypadá o deset let starší a svolil, že jeho nadčasová dikce dostane dnešní sound design.
Život ve sci-fi Tohle je definitivně současné album - ale protože Scott-Heron žil vždycky trochu ve sci-fi, snadno navazuje na jeho dosavadní příběh. Smyčce jak z nějakého filmu noir můžou připomenout Thoma Yorka a jeho The Eraser. Pulz elektronických basů má rodokmen Massive Attack a apokalyptických dubstepových nálad. Videoklip ukazuje, že bezprizorných si ve městě tak dlouho nikdo nevšímal, až zmutovali do démonů. Nemusí se vymýšlet žádná fikce, říká Scott-Heron, stačí se dívat, jaký béčkový thriller se stal z našeho světa.
A proměnil se i on. Věk se mu podepsal na hlase, už to není agitátor s palebnou dikcí, spíš nechává slova a významy volně vynořovat. Politický fokus se obrací dovnitř: rebel najednou mluví o svých vinách a tísni, vzdává hold ženám ve své rodině, od nichž čerpal sílu a které to všechno musely přežít. O městě, které dřív vzýval, zpívá blues New York Is Killing Me. I převzaté songy od Roberta Johnsona (Me And The Devil) a písničkáře Smoga vedou k pocitu, že v jádru vší elektroniky a kytar tady dřímá blues.
Albový návrat Gila Scotta-Herona se tak blíží předsmrtné tvorbě Johnnyho Cashe: s coververzemi a mladším producentem se tu vrací starý rebel, aby podal zprávu o stavu sebe sama. Je tu suverénní a dobře „divná“ deska s hlasem, jehož nutkavost v ničem nepřipomíná comebacky pro prachy.
***
Gil Scott-Heron: I’m New Here. CD vydali XL Recordings, distribuce v ČR V-nique
