Jeden příběh viděný různýma očima lze vyprávět mnoha způsoby. Co pro jednoho může být jasným důkazem zbabělosti, pro druhého je odmítnutím nepřiměřeného rizika. I tak lze vidět mnohé z toho, co je obsahem materiálu, který byl adresován ministryni obrany skupinou bývalých i současných příslušníků speciální jednotky Vojenské policie SOG působící v Afghánistánu. Redaktor LN František Šulc jej označil za soubor banalit a nepodložených, více či méně závažných obvinění, aby vzápětí dramaticky vyzval ministryni k veřejné omluvě za něco, co nikdy netvrdila. Přímých účastníků bojových akcí bývá omezený počet, a tak chybí nezaujatí svědci. Máme tvrzení proti tvrzení, příběh proti příběhu. Potvrdit či vyvrátit něco takového jednoduše není možné.
Když inspekce ministryně stála před tímto úkolem, v prvé řadě požádala velení jednotky o veškerou dokumentaci její činnosti v misi.
Pokračování na straně 10
Elitní jednotka kazí dobré jméno...
Dokončení ze strany 1
A ukázal se problém: ještě před návratem byla tato dokumentace skartována. Další překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat. Plány výcviku na domácí půdě nejsou evidovány, nelze určit druh cvičení, a dokonce ani to, zda výcvik vůbec probíhal. Jinými slovy: činnost jednotky prakticky nejde zkontrolovat.
Možná je to skutečně banalita vzhledem k tomu, jakou práci v Afghánistánu vykonala. Jenže ověřitelná fakta v jejich prospěch příliš nesvědčí. Mandát, který SOG od parlamentu obdržel, byl velmi široký a mimo jiné připouštěl i přímý boj s nepřítelem. Šetření potvrdilo, že se v jednotce v průběhu mise utvořily dvě skupiny vojáků, z nichž jedna se s odvoláním na nedostatečný mandát a specifikum zaměření jednotky, která není klasickou jednotkou vojenských speciálů, ale speciální jednotkou vojenské policie, zdráhala plnit úkoly, které vyplývaly z potřeb spojeneckého velení v dané oblasti.
Britské velení toto specifikum českých „speciálních speciálů“ akceptovalo, dánské už méně. Zjednodušeně řečeno, Dánové neměli trpělivost s vymýšlením úkolů, které by byly pro jednotku přijatelné, a proto ji nakonec poslali hlídkovat na bránu. Ze Special Operation Group se stali Soldiers On The Gate. SOG jako SOG. Teprve v tom okamžiku velení armády,
Vzniklá situace vedla v době, kdy jednotka podléhala dánskému velení, k omezení její činnosti ve prospěch
koaličních sil
které prostřednictvím Společného operačního centra odpovídá za způsob a průběh nasazení našich vojáků v zahraničí, přesunulo jednotku z Helmandu k našemu PRT do Lógaru, kde se věnovala převážně výcviku Afghánské národní policie.
Druhá skupina v SOG, řekněme ta bojechtivá, se ocitla na černé listině a vedení se ji systematicky snažilo potlačit a od jednotky vypudit. A důkazy? Je doloženo, že vojáci, kteří šli na žádost spojeneckého velení do akce během vlastního volna, zatímco ostatní členové jednotky čerpali dovolenou, byli za tento přístup „odměněni“ snížením osobního ohodnocení. Šulc má pravdu v tom, že první skupina byla početnější a rozhodně s větším vlivem. Ze závěrů inspekce jednoznačně vyplývá, že velení kontingentu SOG bylo slabé a nechávalo se manipulovat od samotných vojáků, kteří fakticky sami rozhodovali o tom, co budou dělat.
Co říci závěrem? Je pravda, že Češi opustili Brity přímo v boji? Nic takového šetření neprokázalo a ministryně to nikdy nepotvrdila. Naproti tomu se prokázaly zásadní spory o charakter úkolů, které měla jednotka plnit. Skupina hájící omezený mandát jednotky jej však před inspekcí nedokázala popsat ani vysvětlit, proč podle jejich názoru některé úkoly či způsob provedení akcí tomuto mandátu neodpovídaly. Jednoznačné také je, že tato situace vedla v době, kdy jednotka podléhala dánskému velení, k omezení její činnosti ve prospěch koaličních sil. Vedení Vojenské policie situaci znalo, a neřešilo.
I z toho mála, co lze prokázat, je tedy nutné konstatovat, že SOG během nasazení v Afghánistánu nefungoval tak, jak měl, a jeho působení vrhá stín na jinak vynikající kredit našich vojáků v zahraničních operacích. Ministryně se o celé věci dozvěděla až na základě onoho šetření. Neměla zájem celou věc medializovat, ale ani zamést pod koberec. Na prvním místě bylo rychlé řešení. Vojenská policie má dnes nového náčelníka, jehož úkolem je jednotku stabilizovat, nalézt jí schopné velení a znovu ji zařadit mezi elitní jednotky naší armády, kam svým lidským potenciálem i materiálním vybavením nepochybně patří.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| DAVID ROŽÁNEK, poradce ministryně obrany
