Nejjistějším vodítkem je stále zkušenost známých a osobní dojem.
Patnáctiletá Veronika, žákyně deváté třídy jedné z pražských základních škol, má o svých životních cílech jasno: vystuduje práva a stane se úspěšnou advokátkou. Pokud by to nevyšlo, půjde studovat ekonomii a bude manažerkou. Přesněji řečeno, jasno v tom má především její otec. Sám vystudoval ještě za komunistického režimu pouze střední průmyslovku a teprve po listopadu se vlastní pílí prosadil jako podnikatel ve stavebnictví. Podle jeho představ by dcera měla kariéru budovat cílevědoměji. A začít by měla nejlépe již nyní studiem na některém prestižním gymnáziu či střední škole.
Tomu jsou rodiče ochotni obětovat jak peníze za případné školné, tak i čas na učení se s dcerou na přijímací zkoušky. Jediným problémem je, že jim nikdo nedokáže prozradit, které gymnázium je to „nej“. Na rozdíl od vysokých škol, pro něž se uchazeči již rozhodují podle profese, kterou chtějí v životě vykonávat, u škol středních takové jednoznačné vodítko neexistuje.
Podle jednoho kritéria by znakem elitní školy mohla být třeba výše školného. To sice může dát škole určitý punc výlučnosti, neboť studium na ní si opravdu nemůže dovolit zdaleka každý, o kvalitě výuky však samo o sobě mnoho nevypovídá. Nejdražší soukromé školy „na trhu“, jako je internátní osmileté gymnázium Open Gate v Babicích, šestileté Townshend mezinárodní gymnázium v Hluboké nad Vltavou či třeba pražská English College, jistě poskytují značný nadstandard, například pokud jde o cizí jazyky či výuku některých předmětů v nich. Vzhledem k jejich relativně krátkému působení však nelze nijak určit, zda je úspěšnost jejich absolventů trvale alespoň úměrná až statisícovému školnému.
Pokračování na straně II
Dokončení ze strany I
Obecně řečeno, školné pouze odlišuje soukromé školy od státních či církevních a rozhodně paušálně neplatí, že soukromé gymnázium, kde rodiče každoročně zaplatí za svou ratolest několik desítek tisíc korun, je kvalitnější než bezplatná státní konkurence od vedle. V některých regionech to dokonce funguje opačně, tedy na soukromé školy se hlásí žáci, kteří by při přijímačkách na státní neuspěli, a školné vnímají jako určitou daň za možnost střední školu přece jen absolvovat. Z dvacítky ředitelů gymnázií, jež bývají pokládána za prestižní, ostatně na dotaz LN, zda má soukromá škola větší předpoklady být školou kvalitnější, odpověděl kladně pouze jeden.
„Tak jako jsou soukromé školy lepší a horší, jsou i státní školy lepší a horší. Výše školného v tomto případě tvoří jen sociální filtr,“ tvrdí například ředitel státního pražského gymnázia Nad Alejí Jiří Benda.
Záludnosti žebříčků Jiným vodítkem při hledání prestižní školy by mohla být úspěšnost jejích absolventů při přijímacím řízení na vysokou školu. Kamenem úrazu je, že aktuální žebříčky neexistují. V letech 1995 až 1998 je v rámci projektu „SET - vybíráme střední školu“ zveřejňoval Ústav pro informace ve vzdělávání (ÚIV). Po četných protestech samotných škol však od této činnosti upustil.
„Soubory žebříčků pohlížely na školy z různých hledisek - převis poptávky na střední školu, úspěšnost při přijímání na vysokou školu, úroveň žáků posledních ročníků apod. Tyto žebříčky byly uživateli velice často používány jednotlivě a vytržené z kontextu, a tím zkreslovaly celkový objektivní pohled na školu,“ vysvětluje mluvčí ÚIV Jitka Pilbauerová. „Přes velké úsilí se nepodařilo do současnosti vytvořit komplexní ukazatel, který by hodnotil střední školu jako celek a zahrnoval v sobě více pohledů,“ přiznává Pilbauerová.
Pokud by si dal rodič či uchazeč tu práci a data o úspěšnosti by pracně získal od jednotlivých škol, narazí opět na výše naznačený problém - o čem tato čísla vlastně vypovídají? Znamená větší úspěšnost při přijímačkách na vysokou, že daná střední škola žáky hodně naučila, nebo jen sama přijala na začátku studia „chytřejší“ žáky?
Čísla o počtu přijatých absolventů na vysokou školu jsou zavádějící i z dalšího důvodu - některé vysoké školy, zejména technického směru, dnes přijímají kvůli malému zájmu studenty i bez přijímaček. Zahrnovat do kolonky „uspěli při přijetí na VŠ“ budoucí strojaře spolu s právníky či mediky je doslova pověstné míchání jablek s hruškami.
Praestigiae neboli mámení Posledním uplatnitelným kritériem je potom poměr nabídky a poptávky po studiu na konkrétní střední škole.
Velký zájem, výrazně převyšující počet volných míst, odráží bezpochyby dlouhodobou dobrou pověst školy. Nejvíce se tedy blíží tomu, co chápeme pod pojmem prestiž. Ale pozor, původní latinský výraz „praestigiae“ znamená také „mámení“. Škola, na niž se houfně hlásí studenti proto, že v době studií jejich rodičů či starších sourozenců představovala tu nejlepší cestu za vzděláním, dnes může představovat již „druholigový“ ústav, který žije právě jen ze své někdejší slávy.
Přes všechny žebříčky a číselné ukazatele při výběru té správné školy proto i nadále zůstávají nejjistějším vodítkem přímé zkušenosti známých a přátel, kteří na ní aktuálně studují, a váš dojem z návštěvy vybrané školy například při dni otevřených dveří.
Během těchto akcí, které pořádají dnes již prakticky všechny střední školy, si samozřejmě můžete nejen prohlédnout budovu, ale především si osobně promluvit s učiteli a hlavně se přímo zeptat na to, co je konkrétně nejdůležitější právě pro vás, respektive vaše dítě.
***
Střední školy
s nejvyšším školným
Open Gate, Babice u Prahy
osmileté internátní gymnázium 470 000 Kč ročně
Townshend mezinárodní
gymnázium, Hluboká nad Vltavou
šestileté gymnázium 176 000 Kč ročně
English College, Praha 9
šestileté anglické gymnázium 67 000 Kč ročně
Školy s největším
převisem poptávky
Střední průmyslová škola grafická, Praha 1
obor propagační výtvarnictví 15,3%
PORG, Praha 8, osmileté gymnázium 17,6%
Gymnázium Matyáše Lercha, Brno
osmileté gymnázium 18,0%
Jde o procento přijatých ze všech přihlášených
