Letošní sedmdesáté výročí vypuknutí druhé světové války se neslo ve znamení omluv. Němci se omlouvali jako vždy za všechno všem. Rusové se tak trochu omluvili za Katyň a pakt Molotov–Ribbentrop. Poláci se Čechům omluvili za obsazení Těšínska v roce 1938. Češi se zatím neomluvili nikomu, což je podle Bohumila Doležala chyba. Měli bychom se recipročně Polákům omluvit za obsazení Těšínska po roce 1918. Pan Doležal navrhl prezidentu i text příslušné nóty: „Český zábor oblastí s převážně polským obyvatelstvem po roce 1918 nebyl jen hřích, ale taky nehorázná blbost, přesto že jsme si k tomu nakonec vyprosíkovali souhlas Dohody.“ Skandál vidí Bohumil Doležal zejména v tom, že nás vedly k obsazení území obývaného Poláky jen „strategické důvody“.
Omluvy za dějiny jsou úchylkou dnešní mezinárodní politiky. Již před šesti lety o nich psal historik Dušan Třeštík jako o „racionálně nepochopitelné módě“. „Každý se omlouvá za všechno všem, americký prezident za otrokářství, katolická církev za inkvizici, Francie za válku v Alžírsku, aniž by k tomu byl nějaký reálně politický důvod. Tím, že omlouvajícími se jsou současná národní či jiná společenství, se vytvářejí sebeidentifikace na základě dějinné viny, společenství hříšníků. Národy či jiná společenství už nespojují slavná vítězství, ale hanebné hříchy.“
Putinova omluva ovšem nebyla taková, jakou si Poláci představovali. Ruský premiér ji relativizoval poukázáním na to, že s Hitlerem se paktovaly i další země, třeba zrovna Polsko. A katyňský masakr vyvažoval Putin sovětskými oběťmi při osvobozování Polska (které ovšem řada Poláků považuje jen za další okupaci) a také špatným zacházením se zajatci z Rudé armády během sovětsko-polské války na počátku dvacátých let. Podle ruského premiéra nelze ze staré a plesnivé lahve dějin vyzobávat rozinky a plesnivinu tam nechat pro druhé.
Rusové evidentně nepochopili podstatu věci. Mohli by jásat nad tím, kolik té plesniviny mají k dispozici. Kdyby si ruský premiér na znamení pokání oholil zbylé vlasy, oblékl prosté roucho a na Westerplatte na kolenou požádal Poláky o odpuštění, vyvolal by jistě celosvětové sympatie ke své zemi. Takhle se na něj dál budou všichni dívat skrz prsty a podezírat ho z úmyslů, za které se nějaký jeho nástupce bude muset zase omlouvat.
Na dnešní den připadá jedno opravdu kulaté výročí. Je tomu přesně 2000 let, co v Teutoburském lese spojené germánské kmeny vedené lstivým Arminiem porazily římské vojsko o síle tří legií, kterému velel Publius Quinctilius Varus. Jsem celkem zvědav, zda se u této příležitosti bude někdo někomu omlouvat. Italové by se mohli omluvit Němcům za to, že si jejich předkové, či přesněji řečeno předchůdci, chtěli podmanit předky dnešních Němců. Nabízí se i opačná možnost: Němci by se mohli omluvit Italům, že jejich předci zmasakrovali po bitvě římské ženy a děti. Ideální pro duševní pohodu obou národů by ovšem bylo, kdyby došlo na omluvy reciproční.
Jsem přesvědčen, že by se při všech těch omluvách už konečně mělo přijít od slov k činům. Vraťme Polákům to Těšínsko, železnici na Slovensko už přece nepotřebujeme! A nechť tak činí i ostatní státy a s příslušnou omluvou vrátí všechna území, která kdy obsadily. Svět pak určitě bude lepší.
O autorovi| PETR ZÍDEK, redaktor LN
