Na poněkud melodramatickém, efektně vystavěném příběhu starce zamilovaného do mladičké dívky, a proto nuceného čelit svým značně zakomplexovaným, ač odrostlým dětem, chtěl zřejmě diagnostikovat pokrytectví a cynismus posametových zbohatlíků a avanturistů. Neříká nic objevného, ale elegantně, vážně a často vtipně konstatuje, že peníze kazí charakter a lhát se nemá.
Jiří Pokorný, který se touto režií vrací po velmi dlouhé době do Brna, nepřistoupil k Erósu jako k dušezpytné aktualitě, ale spíše jako ke grotesce. Jistá modelovost ve hře opravdu je a kohoutovská poetika šedesátých let je tu zcela zřejmá: proč by jinak všechny postavy (vyjma služebné) měly křestní jména začínající na E, proč by jinak psychologie čtyř dětí byla zjednodušena až k typovosti a děj rozvíjen podle zákonů frašky. Pokorný přidává navíc jistý hororový nádech, čímž režijní ironii dovršuje. Ovšem ironický je už i sám dramatik, když nechá postavy konstatovat, že takový neuvěřitelný nepravděpodobný příběh ještě nikdy nečetly.
„Neuvěřitelnost“ příběhu proto Pokorný ukazuje výraznou stylizací. Scéna (Petr B. Novák) si vystačí s náznaky, pohovka a stůl pro kancelář, starobylé židle, krb a na horizontu stěna plná loveckých trofejí namísto detailně vypravené haly honosné vily. Kostýmy (Andrea Králová) jsou také teatralizované -lovecký motiv z textu se projevuje zelenou na všemožných kostýmních prvcích.
Smutná monstra Klíčové je pojetí herectví: na jedné straně Marián Labuda v roli otce a Marie Durnová jako jeho věrná služebná Václava hrají decentně a civilně, proti nim postavy dětí se mění v groteskní, trochu směšná a trochu smutná monstra. Herci pod Pokorného vedením velmi výrazně fyzicky rozehrávají podtexty poněkud přímočarého Kohoutova textu.
Padají, svíjejí se, ženou do extrémů grimasy i intonace, někdy se jejich pohyb přímo mění v pohyb nebezpečných šelem. Prozatím jsou v této poloze nejpřesvědčivější Monika Maláčová (Ester) a Dita Kaplanová (Elvíra), jedna ztvárňuje zakomplexovanou trpitelku, druhá omezenou nymfomanku. V první části inscenace vrcholí právě rozhovorem Ester s otcem, kdy se padesátiletá dcera vyzná poprvé otci ze své téměř incestní vášně - Maláčová nehraje monolog jako intimní psychologickou zpověď, ale teatrální výstup: upjatá Ester provede duševní i fyzický striptýz - nakonec stojí na předscéně v erotickém prádle jako domina s bičíkem.
Tento přístup dává možnost zjevit postavu s nutnou ironií (ostatně copak můžeme brát vážně postavu, která je schopná diagnostikovat si „typický Elektřin komplex“?), bez nadsázky bychom skončili v telenovele. Kontrastně pak může vyniknout nejsilnější scéna Labudy a Durnové. Tiše, neokázale, téměř bez gest, zjevují své touhy, omlouvají se, odpouštějí si. Aniž by byla situace sentimentální, je k pláči. Celou inscenaci uzavírá bizarní obraz - má daleko k realismu, ale je přesně v obrazivém řádu groteskního hororu.
Ve srovnání s jinými Pokorného opusy jde o práci velmi decentní, v brněnských souvislostech to však bude asi na dlouho solitér. Ovšem stojí za to lámat si nad tím hlavu, vážně. I postmoderna může mít svůj vážný smysl.
HODNOCENÍ LN
****
Pavel Kohout: Erós
Režie: Jiří Pokorný
Kostýmy: Andrea Králová
Hudba: Petr Kofroň
Národní divadlo Brno - Reduta
světová premiéra 13. června 2008
