BRUSEL - Nastupující premiér Jan Fischer byl devět let členem KSČ, ve stejné straně pobyl tři roky i Jan Kohout navržený na post ministra zahraničí. Členství v KSČ přiznává i Štefan Füle, který by se měl stát ministrem pro evropské záležitosti. Studoval elitní školu pro sovětské diplomaty (MGIMO), českou a do konce června také evropskou diplomacii tak mají šanci řídit lidé, již se kdysi dali do služeb režimu, který proti EU bojoval.
Je to však problém z hlediska evropských partnerů Česka, z hlediska Bruselu, jemuž Češi teď šéfují? Odpověď zní ne.
Unie zavírá před historií osobností ve svých nejvyšších patrech oči. Jak říká bruselský politolog Piotr Kaczynski, „politikovi nebo úředníkovi tu daleko snáz srazí vaz korupční aféra než jeho minulost“. Má to svůj důvod: temnou etapu dějin si prožily mnohé evropské státy, nejen ty za bývalou železnou oponou. Hodnocení jednotlivých režimů se liší a tím i pohled na míru viny lidí, kteří se v nich pohybovali a ve veřejné sféře jsou dodnes. Když se ujímal postu předsedy Evropské komise José Barroso, česká a polská média řešila jeho maoistickou minulost. Pro západní tisk to téma nebylo. Pokud přece jen, tak na Barrosa nahlížela média spíše jako na mládežnického bojovníka proti Salazarově autoritativnímu režimu v Portugalsku.
Šéf evropských liberálů Graham Watson to vidí jednoznačně, kdyby měli v Bruselu sedět jen ti lidé, již si skutečně nikdy nezadali, „europarlament by zel z poloviny prázdnotou“. Odvrácenou stranou téže mince je ovšem fakt, že jedním z nejvýše postavených českých euroúředníků v Bruselu je bývalý diplomat a novinář Karel Ježek, který je veden v seznamech StB.
Trochu jiná situace je v NATO, kde se pro vyšší posty na rozdíl od EU vyžaduje bezpečnostní prověrka. Mezi Západoevropany v alianci lze však občas zaslechnout názor, že všichni jejich kolegové z Východu jsou stejně komunisti. Pokud ale dotyčný základní důvěru (a prověrku) má a osvědčí se, ani v NATO se jeho minulost dál nezkoumá.
Europoslankyně Jana Hybášková (EDS), která se tématu vyrovnání s minulostí věnuje, se tak může rozčilovat, že vládní nominací Fischera, Kohouta, Füleho „jsme ukázali, že ještě nejsme z postkomunistické fáze venku“. Brusel však bude na zmíněném triu zajímat „jen to, zda znají svoji agendu a budou schopní vést unii“, jak říká politolog Kaczynski.
Ani Jan Kohout ani Štefan Füle, které LN oslovily, se včera nechtěli ke své nominaci a osobní historii vyjádřit.
***
Polistopadoví ministři zahraničí Mezi osmi dosavadními obyvateli Černínského paláce byli i dva bývalí členové komunistické strany.
Jiří Dienstbier (za OF) 10. 12. 1989 - 27. 6. 1992 Byl členem komunistické strany, pracoval jako rozhlasový reportér. V roce 1968 byl jako politicky nespolehlivý vyhozen ze zaměstnání i z KSČ. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77.
Jozef Moravčík (za HZDS) 2. 7. 1992 - 31. 12.1992 Poslední ministr zahraničí Československa. Před revolucí působil jako vedoucí katedry hospodářského práva a úsekových ekonomik Univerzity Komenského v Bratislavě.
Josef Zieleniec (ODS) 1. 1. 1993 - 23. 10. 1997 Vystudoval Vysokou školu ekonomickou. Před listopadem mimo jiné pracoval ve Výzkumném ústavu strojírenské technologie a ekonomiky a později v Ekonomickém ústavu
Jaroslav Šedivý (nestraník) 8. 11. 1997 - 22. 7. 1998 Člen KSČ od ledna 1948. V 50. letech sloužil u Vojenské kontrarozvědky. V únoru 1970 byl propuštěn z Ústavu mezinárodní politiky a ekonomie v Praze. Důvodem byla jeho činnost během srpna 1968. Několik měsíců vězněn.
Jan Kavan (ČSSD) 22. 7. 1998 - 15. 7. 2002 Před listopadem 1989 pobýval v emigraci v Británii. Dlouho se o něm mluvilo jako o agentovi StB s krycím jménem Kato. Nakonec získal soudní osvědčení, že nespolupracoval vědomě. Sporná je i jeho role při nákupu síhaček pro české letectvo.
Cyril Svoboda (KDU-ČSL) 15. 7. 2002 - 4. 9. 2006 Vystudoval práva. V letech 1980 - 1983 pracoval jako odborný referent ve společnosti Transgas, následně působil jako notář.
Alexandr Vondra (za ODS) 4. 9. 2006 - 9. 1. 2007 Působil v disentu. V roce 1989 byl mluvčím Charty 77 a jedním z autorů petice Několik vět. Za svou činnost byl vězněn na Ruzyni a na Pankráci.
Karel Schwarzenberg (za SZ) 9. 1. 2007 - 2009 (?) Jeho rodina pozbyla po únorovém puči veškerý majetek a odešla do Rakouska. V 80. letech předsedal Mezinárodnímu helsinskému výboru pro lidská práva.
O autorovi| KATEŘINA ŠAFAŘÍKOVÁ (od stálé zpravodajky LN)
