Štve mě, když se říká, že nedokážeme v unii nic ovlivnit, říká Jana Reinišová, která během českého předsednictví šéfovala skupině velvyslanců členských zemí EU v Bruselu.
* LN Tvrdíte, že Česko v předsednické roli uspělo. Jak si vysvětlujete negativní titulky?
Vždycky se daleko lépe píše o tom, co nejde. I jeden kolega, jehož sestra pracuje v televizi, se mě vždycky ptal: „Tak co, máš něco zajímavého, nějaký průšvih?“ Je to ale i o tom, jaký moment se vytáhne, a ten pak začne žít svým vlastním životem a zastíní všechno ostatní. V našem případě to byl zejména pád vlády.
* LN Není kritika i o tom, že protlačení legislativy unijním potrubím je očekávatelné, takže není důvod k pochvale? Pekaře také nechválíte za to, že peče...
Pekař do posledního momentu ovlivní, co peče. Naši práci jsme ovlivnili jen do určité míry. Tady máte spoluhráče - členské státy, Evropskou komisi, parlament - kteří skrývají větší míru nejistoty, překvapení a nečekaných tahů než housky. Všechno tohle skloubit a dosáhnout víceméně všeho, co jsme chtěli, není předem zaručené. Osmdesát kusů dotažených norem je docela významné číslo.
* LN Jak vyjednávání o eurozákonech vypadalo? Přibližte to.
Má to dvě roviny: zasedačky, kde sedíte s ostatními velvyslanci nebo s europoslanci nad papíry, a pak kuloáry, kde hraje důležitou roli osobní vztah. Museli jsme potlačovat partikulární zájmy států nebo europoslanců u daného zákona a hledat střed. Moje heslo - které jsem svým kolegům na začátku řekla - bylo, že chci ublížit všem stejně. Někdy ale zafungovala i náhoda: třeba řešení sporu o lovu tuleňů mě napadlo v autě mezi Bruselem a Štrasburkem. A pak - musíte si od toho všeho udržet emocionální odstup. Debaty s evropskými poslanci o energetice nebo telekomunikačních normách byly místy hodně ostré, zvyšovali jsme hlasy, bylo před volbami. Proto bylo důležité neusínat večer s myšlenkami na zítřejší další kolo, aby se z toho člověk nezačal hroutit. Já jsem celou dobu předsednictví spala výborně! (smích)
* LN Vaším úkolem bylo zajistit dohodu o evropských normách, byla jste půl roku jakýmsi hlavním unijním regulátorem. Tak jak to je - je v unii moc regulace?
Podle mě je tu řada věcí zbytečná, zasloužily by si víc selského rozumu. Musím přiznat, že jeho občasný nedostatek mě na unii rozčiluje. Co nás totiž drží pohromadě a posouvá unii dopředu, je umění kompromisu - což ale samozřejmě znamená, že výsledek není úplně vždycky to nejracionálnější, čeho lze dosáhnout.
* LN Co vás naposledy naštvalo?
Směrnice o balených výrobcích - jestli se máslo může prodávat po půl kile, po čtvrt kile anebo jestli mohou být i jiná balení. Bylo to ještě za Francouzů a začalo se řešit, jaké výrobky do regulace zahrnout. Komise navrhovala jen alkohol, ale různé státy si tam přidávaly další a další věci. Ten výsledek sice nakonec nebyl špatný, ale nebyl podle mého gusta.
* LN Mohli jsme s tím něco dělat?
My jsme tehdy stáli na straně těch, kteří chtěli co nejmenší regulaci a mimo jiné kvůli našemu příspěvku jsme dosáhli toho, že regulace u řady zboží postupně zmizí a nezakonzervuje se to. Mimochodem v této souvislosti mě strašně štve, když se říká „to Brusel, my nic nemohli ovlivnit“. My jsme u všeho od začátku! Je pravda, že se svojí velikostí nemůžeme tvořit blokační menšiny tak lehce jako větší státy, ale šikovnou spoluprací lze náš hlas nechat slyšet.
* LN Není ale chyba v systému dělání věcí v unii, když i dobrý úmysl vyžaduje kompromis, takže se do něj téměř nevyhnutelně dostane nějaká zbytečnost?
Já si nedovedu představit, jak lze nastavit ten systém jiný, pokud máme nastavenou unii tak, jak máme - jako společenství států, ne jeden stát. Za daných okolností je systém v pořádku. Když vyjednáváme, vždy si klademe otázku, jestli je ten kompromis ještě ve prospěch jeho přijetí, nebo už jsme za hranicí a jdeme do něčeho špatného.
* LNU kolika věcí se Česku podařilo tenhle moment udržet?
Tohle bylo naše primární hledisko, skončit tak, abychom se pod věc mohli podepsat. Nepřinášet zbytečnou regulaci a být prospěšní - státům, firmám, lidem. V tomto smyslu jsem třeba velmi spokojená, jak se nám podařila uhrát dohoda o liberalizaci energetiky: bylo to těžké, ale ten kompromis je dobrý a bude mít přínos - větší konkurenci, lepší služby.
* LN Nicméně regulaci jsme nesnížili...
Vzhledem k tomu počtu, co jsme přijali... (smích). Řada věcí ale nebyla nová legislativa, pouze revize, a nám se jí podařilo mnohdy velmi zjednodušit, za tím si stojím.
* LN Projevil se na vaší práci nějak pád vlády?
Kolegové samozřejmě mluvili o tom, že to nebylo nejšťastnější, ale rozhodně mi nikdo nenaznačil „teď si na nás už nevyskakuj, nemáte vládu“. Na pracovní úrovni daleko víc fungoval váš osobní kredit než mediální pojetí, co bude. Předsednictví jsme stále měli, i odpovědnost, pokračovali jsme.
* LN Před předsednictvím se sýčkovalo, jak uspějí někteří ministři, zejména ti, kteří do Bruselu často nechtěli ani jezdit, natož něco vést. Můžete je teď pokud možno objektivně zhodnotit, když je předsednictví za námi?
Moje zkušenost je velice dobrá. Vážně! V době předsednictví došlo ke kvalitativnímu posunu ve vztahu členů vlády k unii. Odpovědnost byla najednou daleko větší a myslím, že řadu lidí to začalo i bavit. Třeba ministr Martin Říman, jehož absence v Bruselu před tím tisk široce popisoval, byl velmi dobrý v době plynové krize, razantně do toho vstoupil. Petr Nečas se zase velmi osvědčil při jednání o délce pracovního týdne, a mohla bych jmenovat další. I noví ministři se do toho snažili rychle naskočit.
* LN Někdy se říká, že Česko je země bez spojenců. Na základě vaší zkušenosti - je?
Máme státy, které jsou nám blízko a s nimiž umíme spolupracovat. Třeba Německo, Británie, země Beneluxu. Ale není to fixní a neměla by to být fixní aliance, záleží na tématu. Nicméně - nejsme sami.
***
Diplomatka v pozadí
Jana Reinišová je zástupkyní vedoucí Stálého zastoupení ČR při Evropské unii - neboli „číslem dvě“ na české misi v Bruselu. Širší veřejnosti neznámá diplomatka je respektována pro své vyjednávací schopnosti. V Bruselu působí od roku 2005, předtím řídila evropský odbor na ministerstvu zahraničí.
„Moje heslo - které jsem svým kolegům na začátku řekla - bylo, že chci ublížit všem stejně.“
