Kdyby sledoval David Copperfield medailovou jízdu Martiny Sáblíkové ve Vancouveru, po konci zlatého závodu by jistě odměnil olympijskou vítězku mávnutím kouzelné hůlky. Po chvilce napětí by se ve Velkém Oseku na Kolínsku zjevila zánovní rychlobruslařská hala.
Kéž by to šlo tak jednoduše, vraťme se raději zpátky do reality. Dá se těžko odhadnout, jestli po mimořádném úspěchu začne rychlobruslení provozovat mnohem větší část populace i v zemi, kde se nyní dá kroužit jen po zamrzlém rybníku. Upřímně – není to moc pravděpodobné. Když si oštěpařka Barbora Špotáková dohodila pro zlato na letní olympiádě v Pekingu, lidé si také nezačali masově pořizovat oštěpy.
Češi by museli začít mít rádi rychlobruslení nejen z důvodu, že se v něm Sáblíkové tolik daří. Potom by se mohly začít kopat základy, za současných okolností by bylo dost riskantní pustit se do stavby za miliardu a půl. Jen zářivá aura Sáblíkové ji neuživí.
