Naše bohatnutí ani přežití našich vývozců nemá s načasováním přechodu na euro nic společného
V debatě o správném načasování přechodu na euro se ozývá řada argumentů, ne všechny jsou však korektní.
Někteří volají: Euro co nejpozději, protože díky dosavadnímu posilování koruny bohatneme. Základem tohoto zaslouženého bohatnutí je však skutečnost, že české firmy se zlepšují. Svou produktivitou a kvalitou produkce konvergují k Západu. A toto dohánění Západu neskončí přechodem na euro. Pouze se postupně přesune do oblasti cen a mezd - začne se zvyšovat tempo jejich růstu, tj. inflace. Česká ekonomika tedy bude bohatnout s eurem stejně jako bez něho. Rozdíl bude jen v tom, že část tempa bohatnutí zajišťovaná dosud posilováním kurzu se postupně přesune do vyššího růstu českých cen a mezd.
Jiní naopak volají: euro co nejrychleji, protože dosavadní posilování koruny svírá české vývozce do kleští chabnoucích příjmů z vývozu při nechabnoucích domácích nákladech. I tento názor však popírá základní ekonomickou logiku. Je pravda, že přechodem na euro se příjmy ze zahraničí přestanou zhoršovat. Rostoucí česká produktivita a kvalita se však nevyhnutně projeví na opačné straně: v rychleji rostoucích cenách domácích mezd a cen ostatních vstupů, včetně těch dovážených za eura. První, zahraniční strana kleští tedy sice povolí, o to více ale začne tlačit ta druhá, domácí. Takže kdo si dosud stěžuje na sílící korunu, bude si po vstupu do eurozóny namísto toho stěžovat na nebývalý růst mezd a cen ostatních vstupů.
Dlouhodobě pozorované posilování koruny zkrátka není pro české firmy nějakým shora seslaným zlem -způsobují ho ony samy. Těm lepším sílící koruna nevadí. Je to zasloužená známka jejich „návratu“ do ekonomicky vyspělé Evropy po stránce kvality a produktivity. Jsou ziskové a jejich zisk vyjádřen v eurech zaslouženě roste. Nad posilováním koruny pláčou jen ti horší, kteří nasazenému tempu nestačí. Jejich zisk vyjádřen v eurech by sice také rostl, kdyby ovšem nějaký zisk měli. Politolog by řekl, že posilování koruny je „pokračováním konkurenčního boje jinými prostředky“.
O nevýhodách se moc nemluví
Ty skutečné, ekonomicky korektní argumenty ohledně načasování eura mají úplně jinou povahu a s dlouhodobým posilováním koruny vůči euru vůbec nesouvisejí. Vývozcům (stejně jako dovozcům!) by se na euru mělo líbit, že euro je ve srovnání s korunou stabilnější k dolaru, že zmizí náklady na směnárenské služby, že odpadne potřeba zajišťování se proti nejistotě o krátkodobém pohybu kurzu atd. Spotřebitelům euro přinese snazší srovnávání cen, finančním institucím přístup na daleko větší trh. Tyto výhody jsou vcelku srozumitelné a všem známé. Proti nim však stojí i zásadní nevýhody, které mají trochu složitější logiku, a snad proto jsou zmiňovány méně často. Ty hlavní dvě souvisejí se ztrátou samostatné měnové politiky. Zaprvé, výše zmíněné, přechodem na euro způsobené zvýšení inflace v důsledku pokračujícího dohánění západních ekonomik může inflaci „zavěsit“ na řadu let na poměrně vysoké úrovni, řádově kolem čtyř až pěti procent. Úrokové sazby ECB, které budou platit i pro Česko, se však budou řídit výrazně nižší inflací eurozóny jako celku, budou tedy z hlediska české inflace dlouhodobě nepřiměřeně nízké. Výsledkem bude destabilizace domácího hospodářství, jakou po uspěchaném vstupu do eurozóny nyní zažívá například Portugalsko. Jediným řešením tohoto problému je počkat se vstupem do eurozóny až na dobu, kdy se dohánění do značné míry vyčerpá. Druhá nevýhoda se projeví v případě, že přejdeme na euro dříve, než zmizí dnešní výrazné rozdíly mezi hospodářským cyklem u nás a v eurozóně a než si v české kotlině vytvoříme nástroje pro boj s těmito rozdíly a s různými šoky v podmínkách „cizí“ měnové politiky. Tyto nástroje - zejména pružný trh práce a zdravou a operativní fiskální politiku - však zatím v ruce nemáme. Jejich příprava, známá pod neustále omílanou nálepkou „fiskální a strukturální reformy“, je totiž politicky vzato dosti horká kaše.
Co sledovat a posuzovat?
Přechod na euro je tedy třeba načasovat až na dobu, kdy bude český hospodářský cyklus výrazně více sladěn s tím eurovým, česká ekonomika bude pružnější, české veřejné finance budou uvedeny do pořádku a tempo konvergence bude o poznání pomalejší. Toto jsou hlavní faktory, které bychom do budoucna měli v debatách o načasování eura sledovat a posuzovat. Naproti tomu naše bohatnutí ani přežití našich vývozců nemá s načasováním eura nic společného.
***
Pružný trh práce a zdravou a operativní fiskální politiku zatím nemáme. Jejich příprava, známá pod neustále omílanou nálepkou „fiskální a strukturální reformy“, je totiž politicky vzato dosti horká kaše.
O autorovi| Michal Skořepa poradce, ČNB e-mail: m.sko@seznam.cz
