Nový guvernér Miroslav Singer nebude připravovat Česko na přijetí eura. To je teď zbytečný folklor. Za velký úkol považuje ochránit české bankovnictví před sílící evropskou regulací.
Rozpočtové škrty, které chystá Nečasova koalice, nemusí podle něj utlumit ekonomický růst.
* LN Co vás bude nejvíc zaměstnávat?
Když jsem nastupoval do ČNB v roce 2005, říkal jsem při jmenování na Hradě, že to nebude tak nudná práce, za kterou se centrální bankovnictví tehdy všude považovalo. Tehdy byla atmosféra, že centrální banky mají být úplně nezávislé, nemají půjčovat státu, nedejbože aby nakupovaly nějaké dluhopisy. Všichni přece víme, že hlídáme inflaci. Říkal jsem, že to vůbec nemusí být tak snadné. Nebylo těžké odhadnout, že přijdou rušnější roky. Teď je mnohem těžší říct, co se bude dít. Určitě nás bude zaměstnávat nová regulace, kde už se od roku 2008 snažíme ovlivňovat debatu na evropské úrovni. Ale zase nemějme iluze, tam si nás nikdo moc nevšímá.
* LN V čem bude ta doba těžší?
Evropa hrozně pomalu roste. Problémy se státními dluhy se proto stupňují. My na tom ještě spolu s pár dalšími zeměmi nejsme tak úplně špatně, pokud začneme včas něco dělat. Teď jsem se zrovna díval na odhady, jak se budou vyvíjet evropské dluhy, pokud se podaří nějak stabilizovat Řecko. Evropská unie bude mít v roce 2012 v průměru státní dluh kolem 90 procent HDP. Průměrný deficit bude zhruba 5,5 procenta ročně. Ekonomika poroste i s inflací někde kolem tří procent. Takže dluh se bude vůči jejímu rozměru zvětšovat asi o 2,5 procenta za rok. Stále! V tu chvíli už bude mít Francie a Belgie dluh kolem 100 procent HDP. To vysvětluje, proč už si i někteří politici uvědomují, že takhle to dál nejde. To je přitom optimistický scénář, pokud se podaří zabránit rozšíření řeckých problémů do ostatních zemí. Aby mohla být stabilní, musí Evropa prožít mnohem dramatičtější změny. Tohle je stav vedoucí k explozi.
* LN Jak by ta exploze vypadala? Čeká EU série státních bankrotů?
Ty státní dluhy se budou muset nějak řešit. Jednou z možností je vyšší inflace, což pro mě samozřejmě není přijatelné. Tyhle latinskoamerické cesty vedou k tomu, že nejdřív musím začít nařizovat, aby ty státní dluhy někdo kupoval. Pak to stejně končí měnovou reformou. Nebo se do těch rozpočtů musí dramatičtěji říznout. Pak ale nemůžeme počítat s hospodářským růstem o 2,5 procenta. Přišla by stagnace nebo propad životní úrovně. Zároveň by se tím ale vyřešila slabá konkurenceschopnost některých zemí. Přesně tak to udělalo Německo.
* Pokračování na straně 15
Dokončení ze strany 13
* LN Musí při snižování dluhů ekonomika stagnovat? Harvardský ekonom Alberto Alesina ukazuje v přesvědčivé studii rozpočtových reforem v OECD v letech 1970–2001, že většina zemí, která začala šetřit, zároveň zažívala ekonomický růst.
V Evropě jsou určitě země, kde lidé mají dost peněz v bankách, takže přijmou řezy do životní úrovně. Přijmou je proto, že se bojí, že by se jim mohly úspory znehodnotit, nebo by o ně dokonce mohli přijít. Proto jsou Němci ochotni přistoupit na úspory. Pak jsou ale země, kde mají obyvatelé spíš dluh a pocit, že nemají co ztratit. Proto se s poklesem životní úrovně budou smiřovat hůř.
* LN Začnou evropské země skutečně snižovat dluhy, nebo míří do dlouhého úpadku?
Všechny scénáře jsou otevřené. Třeba si Evropa uvědomí, jak je na tom špatně, a začne něco dělat. Stejně tak je možné, že se začne izolovat a uzavírat a třeba i bránit, aby odtud odtékaly peníze. Je to pořád strašně bohatá část světa, takže to ještě nějakou chvíli vydrží. Vybíráme si z těch možností stejně jako ostatní země. Může se stát, že přijdou inflační tlaky zvenku, kterým se budeme muset bránit. Stejně tak se nám rozpočtové škrty můžou podařit.
* LN Výrazně víc než o obavách z inflace se mluví o deflaci, obávané sérii snižování cen a platů.
Objevují se srovnání se ztracenými devadesátými lety, kdy to prožilo Japonsko. Obavy ze snižování cen a platů zvažujeme, proto říkáme, že úrokové sazby budou nějakou dobu spíš nižší. Svět ale není jen Evropa. Asie i Rusko rostou dramaticky rychleji. Napadá mě k tomu jedno srovnání. Jeden z důvodů, proč padl komunismus, bylo vědomí lidí, že budou žít výrazně kratší dobu než jejich sousedé na Západě, protože komunistické zdravotnictví prostě už bylo příšerné. Jedním z budíčků pro Evropany bude, až si uvědomí, že sice mají štědré sociální systémy, které ale nejsou schopné zaplatit všechnu moderní zdravotnickou techniku. Čím dál silněji si budou připouštět, že všechny ty špičkové zdravotnické služby a přístroje, nejspíš už vyvíjené v Asii, nejsou pro každého, ale jsou na příděl a jen pro lidi, řekněme, do 55 let. Jako umělé ledviny za komunistů. Evropané čím dál častěji uvidí, že ostatní jsou bohatší a to špičkové zdravotnictví si na rozdíl od nás můžou zaplatit.
* LN Nezažívá ale už Evropa ten budíček z neudržitelného života a úpadku teď?
Myslím, že ne. Spořiví Němci si to uvědomují. Bojí se, že jejich úspory můžou ztratit hodnotu. V tom jsme jim trochu podobní. Dokud ten strach neměli, tak bylo pro německé politiky úplně jednoduché porušovat pakt stability a požadovat jeho změkčení. Nevypadalo to nebezpečně. Až když začala vážně hrozit ztráta hodnoty měny a úspor, s čímž má Německo hrozivou historickou zkušenost, začali se probírat. A najednou jsou tam velmi populární úsporné balíčky. Takhle se ale budou chovat jen země, které mají víc úspor než dluhů.
* LN I tam, kde mají víc dluhů jako v Irsku nebo Španělsku, se ale prudce snižují platy nebo důchody. Lidé se s tím smiřují, nejsou tam sociální nepokoje ani generální stávky.
Těžko se posuzuje, co jsou sociální nepokoje. V novinách čtu velké titulky, ať je tam těch lidí patnáct nebo patnáct tisíc. Teprve to začíná, ještě to moc nebolí. Ještě se nezavírají městská divadla, protože na ně stát nedal peníze.
* LN V Irsku se ale už před rokem prudce snížily platy i dávky, a je tam klid.
Irové ale roky zažívali prudký vzestup životní úrovně. Lidé si pamatují dobu, kdy se tak dobře neměli. Pamatují si, že se dalo žít za míň peněz. Mám kamarády Východní Němce, kteří už dlouho žijí ve Stuttgartu. Byl jsem tam na Velikonoce a říkali mi: my vůbec nechápeme, proč jsou tady všichni vyděšeni z krize. Tak dobře, nekoupíme si druhé auto do rodiny každé tři roky, ale až za sedm let. V nich je vědomí, že nebyli zcela nešťastní, ani když jezdili trabantem k Baltu.
* LN Stejně čerstvé vzpomínky máme my i Španělé.
Není to ale určitě ve Francouzích, jimž ekonomika pomalu roste už mnoho let. Jsme sice chudší, ale uskromnit se je pro nás asi snazší než pro Francouze.
* LN Co nás ještě ohrožuje? Když se rozjela americká finanční krize, o Řecku a státních bankrotech s výjimkou vizionáře Roubiniho nikdo nemluvil.
Mám strach, že Evropa ztratí konkurenceschopné profese. Všichni jsme ekonomové, politologové, kulturní historici. Navíc to vzdělání máme většinou zadarmo. Mezitím Asie chrlí inženýry, kteří jsou schopni vymýšlet globálně konkurenceschopné věci. Tomu v Evropě dokáže konkurovat jen Německo a Skandinávie. Jsem přesvědčený, že málo rozhodnutí v této zemi udělá tolik škody jako zrušení maturity z matematiky. Nejsem žádný fanoušek výroby. My máme ještě rezervu ve službách. Ale Evropa ji nemá a ztrácí schopnost vyrábět.
* LN Na Německo teď ostatní země tlačí, že umí víc vyrobit a prodat než spotřebovat. Evropská unie i Američané žádají, aby si Němci zvýšili platy a začali víc utrácet. Jak to může dopadnout?
Německé banky hodně půjčovaly Řecku, relativně mnohem víc mu ale půjčovaly banky francouzské. Stávající způsob podpory Řecka a rozdělení jejích nákladů je velkým vítězstvím Francouzů.
* LN Už jsou veřejně dostupné informace, kolik řeckých dluhopisů mají německé a francouzské banky?
Řada těch operací je zajištěná různými jinými finančními produkty, takže se to úplně přesně najít nedá. Z těch hrubých čísel se ale dá vyčíst, že nejvíc řeckých dluhopisů mají francouzské banky. Asi o pětinu víc než Němci. To, že Němci své přebytky kapitálu investovali v Řecku, je ale jen část problému. To se nevyřeší tím, že budou víc utrácet a žádné přebytky mít nebudou. Tím jen zdraží německé zboží a to zemi oslabí. To, že budou německé věci dražší, ale vůbec neznamená, že uvolní místo levnějším Řekům. Uvolní ho Korejcům. Když blbě investuji peníze, tak ten problém přece nevyřeším tím, že budu vydělávat míň, abych mohl míň investovat. To je přece nesmysl. Přesně taková doporučení se Německu dávají. A Němci jsou na ně právem alergičtí.
* LN Zachrání Česko před řeckou cestou úspory za 70 miliard, které plánuje Nečasova koalice?
Rozpočet komentujeme, až když se projednává ve sněmovně.
* LN Co takové škrty udělají s ekonomikou?
Nemusí to být náraz. Mám dojem, že lidé dost přibrzdili spotřebu,mimo jiné i proto, že inteligentně četli zprávy, že nemusí být lépe. To, že se věci dávají do pořádku, jim teď naopak může přinést klid. Proto už se tolik nemusí bát o práci a začnou víc utrácet. Cestovky už se radují, že se začínají dobře prodávat zájezdy. Když se bavím s bankéři, co je pro ně signálem, že můžou uvolnit podmínky pro úvěry, říkají, že tím signálem je pokles nezaměstnanosti.
* LN Rozpadne se eurozóna?
Sama sobě udělala dost potíží. Problémem Řecka je rozpočet. To ale není případ Španělska ani Irska. To byli premianti eurozóny. Až do krize skoro neporušovali pakt stability. Evropa vytvořila iluzi, že schodek v platební bilanci se dá zvyšovat a financovat navěky, protože je to měnová unie. Nikdo si nechtěl připustit, že se měnové riziko jen přesunulo do rizika úvěrového. Výsledkem je, že v eurozóně se špatně investovaly peníze a je to nejpomaleji rostoucí část vyspělého světa. Špatně investují nejen státy, ale i soukromé banky. Nákup řeckých dluhopisů a španělských nemovitostí jsou jen nejvýraznější příklady. Eurozóna motivuje ke špatným investicím kapitálu.
* LN Dá se tahle vrozená vada společné měny vyřešit?
Není řešitelná bez výrazných politických změn. Žijeme vedle spolku, který si nastavil své instituce tak, že systematicky špatně investuje a promrhává svůj potenciál hospodářského růstu. To je náš skutečný problém. Debata o našem přístupu k euru je ale jen folklor.
* LN Do chvíle, než při nápadech, jako je kontrola státních rozpočtů v Bruselu, začnou dělit země do tří skupin: členové eurozóny, uchazeči o vstup a ti, kdo tam nechtějí, jako Dánové a Britové.
My v eurozóně nejsme. Státní dluh si financujeme tak, jak nám trhy dovolí. My žádnou kontrolu rozpočtů nepotřebujeme.
* LN Když vás prezident jmenoval, tvrdil, že vaším největším úkolem bude obrana před sílící regulací. Na co si musíme dát pozor?
Pro mě je nepřijatelné octnout se v situaci, kdy by mi Evropská ratingová agentura říkala, že ten či onen státní dluh má rating AAA a já jako místní regulátor nebudu mít právo chtít po bankách, aby si na tyto dluhopisy dělaly rezervy. Už vznikají jednotlivé kusy evropské regulace, které se mohou složit do nebezpečného celku. Před rokem a půl bych o něčem takovém vůbec nemusel přemýšlet.
* LN Co dalšího patří do té skládačky?
Byli jsme téměř jedinou zemí, která protestovala proti poplatku z bankovních transakcí. Je to daň stanovená na evropské úrovni, a přitom se vytváří dojem, že jde o poplatek. Interpretaci, co je daň, mají v kompetenci evropské instituce. Vypadá to nevinně. Najednou se dozvím, že bankovní daň není bankovní daní, ale opatřením na harmonizaci trhu.
***
Stávající způsob podpory Řecka a rozdělení jejích nákladů je velkým vítězstvím Francouzů
