BRUSEL (od stálé zpravodajky LN) Čeští europoslanci zažívají poslední schůzi parlamentu. Jedna věc, která jim po pěti letech ve sněmu unie nebude scházet, jsou lobbisté. Nebo možná bude. Stejně jako Češi souhlasí s Miloslavem Ransdorfem (KSČM), že „je to naprosto šílené, kolik jich tu je“, pokyvují hlavou, i když Zuzana Roithová (KDU-ČSL) bez váhání prohlašuje: „Lobbisti jsou základem mé práce.“
Roithová s Ransdorfem jsou místopředsedy výborů, kde se tvoří „tvrdá“ legislativa: směrnice, nařízení a další normy regulující ekonomický život v sedmadvacítce. Poslankyně spolušéfuje výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele, Ransdorf je číslem dvě ve výboru pro průmysl, energetiku a výzkum. Oba se shodují v tom, že komunikace s lobbisty a různými zájmovými skupinami je pro ně nutná.
„Záběr unijní legislativy je tak široký, že bych v životě nebyla schopná obsáhnout její dopad na členské státy. Lobbisté přinášejí expertní informace ze sektoru nebo regionu,“ říká Zuzana Roithová. Ransdorf dodává: „Zorientovat se třeba mezi čtrnácti sty pozměňovacími návrhy je nad lidské síly. Bez vhledu lidí, kteří dělají byznys, o který jde, to není možné.“ Za české zájmy Hraje se podle nich otevřeně: každá větší firma má v Bruselu své lidi a ti posílají klíčovým poslancům e-maily, telefonují, chodí na zasedání výborů. Zpravidla dotyčný sám kontaktuje poslance, ale mezi oběma se časem může usadit symbióza. „Hlavně na české podniky a svazy se obracím často sama. Jsou v tomhle pomalé a já chci znát dopad na Česko,“ míní Roithová.
Nejčastější forma lobbingu má podobu konkrétního pozměňovacího návrhu k zákonu právě ve výborech. Roithová i Ransdorf přiznávají, že už několikrát takový „pozměňovák“ přijali za svůj. Potvrzuje to i člověk z druhé strany barikády, lobbista: Ladislav Novák z českého Svazu chemického průmyslu, který jezdil do Bruselu hájit zájmy zainteresovaných podniků a kdy se ukázalo, že v sále je víc lobbistů než poslanců. Eurosněm proto zřídil registr pro ty, kdo chtějí docházet za poslanci. Registrace ale není povinná, i bez visačky se v parlamentu svazu v době jednání o chemické legislativě známé pod zkratkou REACH. „Podali jsme přes pana Ransdorfa, Březinu a další Čechy několik pozměňovacích návrhů a oni je beze změny postoupili dál,“ říká. Zmínění poslanci odmítají, že by se stali prodlouženou rukou zájmů firem v europarlamentu. A to přesto, že například lidovec Jan Březina si nechal poslat pozměňovací návrh ke směrnici o štítcích u energetických spotřebičů od jedné konkrétní firmy, která vyrábí vzduchotechniku.
„Návrh Daikinu byl přesvědčivý a odpovídal mému názoru. Mám s nimi dobrou zkušenost už z minulosti,“ říká Březina a dodává, že pokud jde o nezávislost úsudku, má „čisté svědomí“.
Zákazy nepomáhají Důvěra ve vlastní rozum všechny nepřesvědčuje. Europoslanci se před několika lety rozhodli proti lobbistům zasáhnout. Podnětem se staly opakované případy, kdy politici hlásili na seznam pozměňovací návrhy ještě na hlavičkovém papíru lze pohybovat – stačí se zapsat jako návštěva.
Sám Ransdorf připouští, že práce na regulaci roamingu bylo „peklo do samého závěru, kancelář jsem měl obleženou Telecomem, O2, Eurotelem…“ A předsedkyně průmyslového výboru, Němka Angelika Nieblerová, dává jen čísla. „Průměrně 250 e-mailů od lobbistů denně, 30 pozvání na oběd, pět asistentek na vyřizování telefonů.“
***
Eurolobbisté v europarlamentu: miliardový byznys V Bruselu působí 15 až 20 tisíc lobbistů, je to nejvíce po Washingtonu Obrat „zájmového byznysu“ napojeného na evropské instituce se odhaduje na nejméně jednu miliardu eur ročně Studie Rinuse van Schendelena „Nevolení evropští zákonodárci“ tvrdí, že za 80 procenty evropské legislativy stojí zájmové skupiny a během zasedání Evropského parlamentu dojde denně na jeho půdě průměrně ke 400 lobbistickým schůzkám Europarlament i Evropská komise zřídily každý svůj registr lobbistů, fungují ale na dobrovolné bázi a nenutí odkrýt identitu zadavatele lobby Jednání o povinném registru pro všechny unijní instituce a závazném etickém kodexu naposledy v dubnu opět ztroskotala
