Podle něj by rozšíření skupiny států, které vyměnily národní měny za euro, mohlo přinést do celé Evropské unie větší stabilitu. Změnu pravidel, jejichž splnění je nutné k přijetí do eurozóny, ale v následujících letech nejspíš nečeká. „Hospodářská stabilita v Evropě by rovněž mohla být posílena pomocí postupného rozšiřování eurozóny, za nějž se budu zasazovat v rámci existujících pravidel,“ uvedl Rehn.
Sám však připustil, že v současnosti žádný ze států EU mimo eurozónu podmínky přijetí nesplňuje. Nejblíže je mu nejspíš Polsko, které by euro rádo přijalo již v roce 2012, a v jeho prospěch hraje i to, že se mu prakticky jako jedinému státu unie vyhnula hospodářská recese. Estonsko dokonce mluví o přijetí společné evropské měny již v roce 2011, ale celá řada ekonomů takový cíl zpochybňuje kvůli vysokému rozpočtovému deficitu.
Pobaltské zemi přitom již jednou vstup do eurozóny těsně unikl kvůli příliš vysoké inflaci. Rehn ovšem nijak nenaznačil, že by Estonci skutečně měli k eurozóně tak blízko, jak sami říkají. „Estonsko má k eurozóně zatím spíše blízko,“ odpověděl na dotaz týkající se právě pobaltské země.
Češi mohou na přijetí eura v následujících letech nejspíš úplně zapomenout. Česko navíc nemá ani přesně stanovený termín, kdy by chtělo společnou evropskou měnu zavádět
Současné rozpočtové schodky a jejich vývoj prakticky vylučují vstup do eurozóny přinejmenším do roku 2015.
Letos by měl deficit ČR činit zhruba 5,5 procenta HDP a v příštím roce 5,7 procenta HDP, k přijetí evropské společné měny je však třeba schodek nižší než tři procenta HDP.
