PRAHA Eva Jeníčková, známá zejména z filmové série „Básníků“ Dušana Kleina jako Vendulka utěšitelka, ale i z dalších rolí (Rumburak, Dobré světlo, Anděl svádí ďábla), se po čtvrtstoletí ujala úkolu ztvárnit postavu Mariky Kardové ve volném pokračování kdysi velmi úspěšného snímku Sněženky a machři. Nyní jí návrat na filmové plátno poněkud zkazil problém se společností Pragofilm, jež film produkovala a která jí zůstala dlužna. „Mám uznání dluhu“ Eva Jeníčková hrála v původních „Sněženkách“ Karla Smyczka z 80. let přitažlivou profesorovu dceru, do které se zamilovali tři hlavní hrdinové. V pokračování Sněženky a machři po 25 letech, které natočil Viktor Tauš, její postava absolvovala, tak jako herečka sama, zkušenost v Americe.
Do kin byl film uveden v prosinci a od té doby jej vidělo přes 400 tisíc diváků. Nyní Eva Jeníčková od Pragofilmu žádá 548 032 korun, protože jí nezaplatil diety za pobyt v Praze a náklady za natáčení. Podle rejstříku na internetu rozhodl soud o zahájení insolvenčního řízení v pátek a vyzval další věřitele, aby se přihlásili. O řízení proti Pragofilmu informoval server Tn.cz. K návrhu na jeho zahájení se vedle herečky připojila společnost J&R Grip, která Pragofilmu poskytovala dopravu a pronajímala materiál, a kamerový technik Jiří Pospíšil. Společnost žádá zhruba 75 000 korun a Jiří Pospíšil 32 000 Kč.
Eva Jeníčková žije ve Spojených státech, kam v roce 1991 odjela na Fullbrightovo stipendium a kde se poté uplatnila v divadle v Los Angeles, v televizi i ve filmu. Na dotaz LN, jak se stalo, že spolupráce na filmu skončila její žalobou, odpovídá nevzrušeně: „Já osobně je nežaluji, právníci podali insolvenční návrh, protože společnost dluží více lidem. Mám jimi podepsané uznání dluhu.“ Režisér a přítel Evy Jeníčkové Viktor Tauš potvrzuje, že herečka projevila velkou vstřícnost a snahu dohodnout přijatelné řešení. A totéž připomíná Eva Jeníčková: „Dlužili mi, ale já nejenže počkala velmi dlouhou dobu, zároveň jsem nabídla dohodu na méně než čtvrtinové urovnání, po čemž se mnou přestali komunikovat. To bylo už v listopadu, dluhy byly daleko starší. Předpokládala jsem a věřila, že dluh bude zaplacen z tržeb, zúčastnila jsem se premiér, i na vlastní náklady, ale oni se se mnou odmítali bavit, nereagovali, neplatili.“
Podle svorného vyjádření režiséra i herečky byla spolupráce na filmu úplně v pořádku. „Pokazil se vztah s producentem, který nefungoval,“ říká Jeníčková.
„Tenhle film strašně trpěl tím, jak vznikal. Ze začátku se na něm vystřídalo čtyři nebo pět výkonných producentů a s ohledem k tak nešťastnému průběhu výroby šly náklady nahoru,“ říká Viktor Tauš. „Člověku, který filmu věnoval dva roky života, to rve srdce, když vidí, že peníze jdou jinam než do toho, co lidi nakonec na plátně vidí. Ale bohužel Pragofilm mi nikdy neukázal rozpočet. Mně se to stalo poprvé v životě, že jsem neviděl rozpočet a nestál vedle mě producent, abychom ty věci řešili konkrétně a okamžitě.“
Viktor Tauš připouští, že jej tato nepříznivá situace trápí. „Já ten film mám strašně rád a dal jsem mu všechno, čeho jsem byl schopen, stojím si za ním. Mám zodpovědnost za to, jak vypadá a co o něm píše kritika.“
Eva Jeníčková se netváří, že by ji konflikt odradil od pravidelných návratů do vlasti: „Neprofesionální lidé se vyskytují všude, ale ve Spojených státech je to rychleji postižitelné a špatná pověst se rychle šíří. Jakmile dostanete černou známku, pak už by s vámi nikdo nedělal. A to nemá co dělat s Čechy a s Českem. Je jasné, že se nás budou snažit očernit, ale není to osobní, to je zkrátka věc profesionality.“
