Gumácké přirovnání Čechů k Romům také není zcela náhodné. Francouzský termín bohémien má totiž trojí význam – může znamenat český, bohémský a zároveň i cikánský.
Pro Slovince znamená zase výraz „češko“ slangově něco jako out, legrační či divný. Proto když se zúčastní nějakého večírku, který se moc nepovedl, byl nějak směšný či trapný, říkají mu „česká party“. Klasický Čech má podle Slovinců ponožky v sandálech a vypadá a chová se jako zmínění Pat a Mat.
Pepikolandia Pepíci či Knedlíci, národ mluvící směšným jazykem a navíc nevěřící v Boha – takoví jsou Češi podle Poláků. A jak si Polák představuje typického Čecha? Mírně obtloustlý, pupkatý chlap s pivem – tedy jako by z oka vypadl Švejkovi z Ladových ilustrací. A Česká republika je tím pádem podle nich prostě Pepikolandia. Poláci navíc užívají i podobné slovní spojení jako slovinské „česká party“. Když se vám svěří, že je pro ně něco „jako český film“, znamená to, že to bylo zcela nepochopitelné. Tento výraz vznikl v reakci na české intelektuální, avantgardní a zároveň těžké filmy z 60. let.
Vypadá to, že Češi jsou všeobecně označováni jako národ, kterému je těžké porozumět. Když my něco nechápeme, je to pro nás španělská vesnice, Němci ale naopak říkají: Das ist mir ein böhmisches Dorf – tedy česká vesnice. Jak to vzniklo? Již v dávné době za Rakouska-Uherska, kdy se Němci podivovali „divnému“ českému jazyku, kterému nerozuměli ani slovo.
