Když v říjnu roku 2001 končil po čtyřech letech v premiérském úřadě, zdálo se, že od roku 1989 nebylo v Polsku neúspěšnějšího politika. Vláda se mu rozložila, Volební hnutí Solidarita, které čtyři roky předtím triumfálně porazilo postkomunisty, se nedostalo ani do parlamentu.
Polozapomenutého Buzka, původním povoláním chemického inženýra a profesora na technice, vytáhla před minulými eurovolbami na výsluní tehdy opoziční Občanská platforma. V rodném Slezsku získal sto sedmdesát tři tisíce hlasů a získal tak suverénně nejvíc hlasů z celého Polska.
Bývalý premiér se neztratil ani v Bruselu a to přesto, že byl zařazen, díky své původní profesi, do výboru pro průmysl, vědu a energetiku. Spolu s jiným výrazným polským politikem, bývalým ministrem zahraničí, dnes už zesnulým Bronislawem Geremkem, byl Buzek vidět vždy, když šlo o polské zájmy. Především v otázkách „východní politiky“, tedy Ukrajiny a Běloruska byl Buzek vnímám v Polsku jako nejvýraznější reprezentant nových členských států EU. Tomu samozřejmě napomohlo i to, že reprezentoval Evropskou lidovou stranu, nejsilnější frakci v Evropském parlamentu. V roce 2006 byl zvolen „Evropským poslancem roku“ a v posledních měsících se jeho jméno objevilo mezi kandidáty na nového předsedu Evropského parlamentu. Buzek, jehož popularita dohání i premiéra Donalda Tuska, je dnes jak v Bruselu, tak v Polsku hvězdou. Občanská platforma, za níž kandiduje, má v eurovolbách šanci na jednoznačné vítězství, když ji chce volit 46 % Poláků.
