Exekutoři se ale čím dál tím častěji setkávají s lidmi, kteří přišli na jednoduchou metodu, jak se na dražbách přiživovat. „Podvodník chce po ostatních dražitelích, kteří mají zájem o byt nebo dům, peníze za to, že jim slíbí, že nebude dražit. Takto to funguje. Většinou se takový člověk pozná tak, že dorovnává ostatní příhozy a nepřihazuje výš,“ řekl Jiří Prošek, viceprezident Exekutorské komory. „On ten byt nechce fakticky koupit, ale ostatní nějakým způsobem dostat do nepříjemné situace. A pak nakonec od nich vzít úplatek,“ vysvětlil Prošek.
Zákon na dražební podvodníky sice pamatuje, ale podle samotných exekutorů je velmi těžké jim něco dokázat. „Policie je na to většinou krátká. Několik mých kolegů zavolalo na takového člověka policii, ale ta od toho dala ruce pryč,“ popsal Prošek.
Další problém nastává, když se zájemci o koupi věcí v dražbě mezi sebou domluví. Samozřejmě čím je větší počet zájemců, tím je těžší se na něčem domluvit.
Prodat zabavené věci na dražbě není vůbec jednoduché. Dražitelé se totiž mohou už na začátku domluvit na losování, což v praxi znamená, že cena se nenavyšuje a to, kdo si věc z dražby odnese, se rozhodne mnohdy dost komickým způsobem. Na exekutorském úřadě v Pardubicích mají například velkou kostku s puntíky a ten, kdo hodí nejvyšší číslo, vyhraje. U některých exekutorů se tahají čísla rovnou z klobouku.
„Bohužel ten zákon v případě stejného podání říká, že se musí účastníci mezi sebou dohodnout. Anebo rozhodne losování. Já raději razím, že by měl být příhoz nad částku a ne dorovnávání,“ tvrdí Prošek. Na dražby bytů nebo domů pochopitelně chodí i spekulanti, kteří si je kupují jako investici. V tom ovšem exekutoři žádný problém nevidí. Tady prostě platí, kdo nabídne víc.
Podle Proška není tento systém úplně nejlepší. „My máme zájem vydražit věci za co nejvyšší částku. Mělo by to být tak, že by se mělo vždy přihodit a ne se domlouvat,“ řekl Prošek.
