Šumava se stala obětí zelených nátlakových skupin, které mají jediný zájem: prosadit na Šumavě neprostupnou divočinu nejvyšší ochranářské kategorie Ib. Divočinu po kanadském vzoru, která je také zvána Divoké srdce Evropy. Vytvořily si mediálně vděčnou a jednoduchou ideologii.
S konceptem šumavské divočiny obíhají aktivisté Hnutí Duha málo informovanou veřejnost a ptají se: Chcete, aby se v nejcennějších I. zónách Národního parku (NP) Šumava kácelo motorovými pilami? Samozřejmě, každý z nás, kdo fandí aspoň trochu přírodě, odpoví, že ne. A to, jak jste odpověděli, využijí radikální skupiny k politické ofenzivě: Občané ČR nechtějí, aby se v nejcennějších částech Šumavy kácelo!
Tyhle „nejcennější části“ byly v roce 2007 za ministra Bursíka nelegálně a bez projednání s obcemi a kraji rozšířeny z původních 13 % na 31 %, protože konečným cílem radikálů je 75% rozloha divočiny. Je tedy logické, že aktivista ve druhé větě řekne: Tak je tedy rozšiřme ještě víc!
Radikálové usilující o zavedení divočiny mají velmi dobré mezinárodní propojení a stojí za nimi uznávaní vědci, z nichž někteří bohužel znají šumavskou problematiku jen z rychlíku. Proti ideji krásné divočiny (znázorněné na billboardech NP Šumava nikoli jako lány suchých lesů, ale jako žírná zelená krajina s trsy borůvek) přece nemůže nikdo nic mít! Slyší na ni i novináři, zejména ti, kteří na Šumavě strávili půlden. Ti pak multiplikují polopravdy o tom, že kritici Národního parku Šumava Miloš Zeman, Petr Pithart a Václav Klaus chtějí na Šumavě „holé kopce“, chtějí těžit a prodávat vzácné šumavské dřevo ve velkém a chtějí škodit vzácné perlorodce. Ekologové rádi slibují nesplnitelné: v místech ponechaných přírodě dojde prý během tří let k „výbuchu biomasy“ a všechno bude zase krásně zelené.
Drastické těžby běží naplno Skutečnost ale není ideologie. Loni a předloni, za ekologického vedení NP Šumava a za zelených ministrů, bylo na Šumavě vykáceno a prodáno vůbec nejvíc kůrovcového dřeva v historii šumavského parku. Loňské velkoplošné holení hory Ždánidla, obšancované policií, hovoří jasnou řečí. Zrovna tak se loni a předloni rekordně těžilo v jádrovém (nejcennějším) území německého Národního parku Bavorský les v části Velký Roklan-Velký Falkenstein. Tedy v parku, který je podle ekologů pro nás vzorový. Těžilo se pomocí nejtěžší techniky, harvestorů, lanovek a v Bavorsku dokonce helikoptér. Hory zůstaly holé, jak by to snad ani Miloš Zeman nedokázal. Lány pařezů, kam oko dohlédne.
Obrovské plochy vrcholové Šumavy uschly a zmlazují se (pokud se zmlazují) zase jen smrkem, který za pár desítek let kůrovec opět sežere, i když ekologové slibovali jen maloplošné, „mozaikové usychání“. A vzácná perlorodka? Terénní průzkum perlorodky v Teplé Vltavě ukázal, že tam žádná perlorodka není a že ji bude třeba nejprve uměle vysadit. Tyhle informace však zelení ideologové tají.
Rozhodne Rada Evropy O co jde vlastně v ideji divočiny na Šumavě? Jde o to, aby velká oblast centrální Šumavy byla ponechána jen přírodním silám bez zásahu člověka, byl sem zakázán vstup turistům a byli tu vysazeni vlci a medvědi.
K tomuto projektu se připojily vlivné ekologické skupiny. Projekt divočiny na Šumavě byl prezentován poprvé v listopadu 2009 na mezinárodní konferenci o divočině v mexické Méridě. Tam byly přijaty dvě rezoluce s cílem dotlačit českou a bavorskou vládu k přijetí projektu. Německá strana - na rozdíl od naší - si nedovolila věc utajit a seznámila s projektem místní obyvatelstvo. Po masivní vlně kritiky bavorských obcí ředitel NP Bavorský les od zavádění divočiny ustoupil.
Vznikl tedy jiný plán: divočina bude protlačena přes tzv. diplom Rady Evropy. Už loni v březnu prezentoval ve Štrasburku zástupce NP Šumava žádost o diplom Rady Evropy s dovětkem, že projekt „je podporován českou vládou“. Součástí projektu je velké rozšíření bezzásahového území a uzavírání turistických cest.
O udělení evropského diplomu oběma parkům (v případě Bavorska jde o jeho obnovení) se bude jednat ve Štrasburku letos 14. a 15. března. Zásadním podkladem pro rozhodnutí Rady Evropy bude expertní zpráva Švýcara Pierra Gallanda, tvrdého propagátora šumavské divočiny a kontaktní osoby Hnutí Duha.
Podkladová rezoluce jasně hovoří o tom, že bezzásahové (tedy divoké) území se má rozšířit až na 75 % plochy parku. „Česká Šumava nabízí unikátní příležitost, že území divočiny může existovat v srdci Evropy,“ píše Galland ve zprávě. A vzápětí dodává, že proti jsou jen „lokální úřady“. Jinými slovy: takoví ti hloupí, nevzdělaní místní, kteří ochraně přírody nerozumějí. Na legislativním odboru Ministerstva životního prostředí však o tomhle zásadním plánu údajně nic nevědí. Ví o něm tedy aspoň česká vláda?
Budou ze Šumavy vyhnáni turisté?
V době, kdy velkolepý experiment se Šumavou selhal a ekologické vedení na obou stranách hranice začalo Šumavu radikálně „holit“, je třeba vytvořit novou koncepci, novou zónaci a hlavně se vzdát nátlakových a lobbistických akcí.
Chápu, že existují vlivné skupiny ekoradikálů, kteří si myslí, že na Šumavě bude nejlíp, když tu nebudou cesty, lanovky a sjezdovky a když turisté nebudou nikam smět. Chápu, že těmhle lidem je divočina nade vše, a snad bych věřil i tomu, že jednají z idealistických pohnutek. Není však možné přijmout, když právě tato skupina dělá hlupáky z těch, kdo na Šumavě neprostupnou divočinu nechtějí. Obávám se, že nové vedení NP Šumava bude k přijetí divočiny nakonec politicky dotlačeno výměnou za to, že ekoradikálové přimhouří oči nad nějakou tou těžbou. Rozlehlý NP Šumava totiž není bez poměrně velkých těžeb financovatelný. A pak sbohem, turistiko na Šumavě.
***
Za radikály stojí uznávaní vědci. Někteří z nich ovšem znají šumavskou problematiku jen z rychlíku.
O autorovi| RADOVAN HOLUB, Autor je člen o. s. Otevřená Šumava a bývalý mluvčí Správy NP Šumava publicista
