Část tvorby významného lettristy Eduarda Ovčáčka vystavují v pražské Galerii Smečky
Galerie Smečky se zaměřuje hlavně na umělce, kteří pracují s koláží. Stačí připomenout Jiřího Koláře, jehož výstavou se galerie otvírala, nebo Karla Trinkevitze, který do oblasti koláže také osobitě zasáhl. Eduard Ovčáček (1933) se představuje retrospektivou orientovanou hlavně na experimentální část díla. Ta se rozvíjí už od dob jeho studií na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, kde patřil na přelomu padesátých a šedesátých let ke generaci tzv. Konfrontací – šlo o obdobu tehdejších soukromých pražských ateliérových akcí a výstav. Byl jedním z organizátorů neoficiálních setkání a výrazným představitelem alternativní scény.
V průběhu desetiletí vytvořil Ovčáček rozsáhlé dílo, ve kterém se systematicky zabývá vztahem mezi obrazem a písmem. Po roce 1989 se stal iniciátorem vzniku a spoluzakladatelem Institutu pro umělecká studia na Ostravské univerzitě, kde vede ateliér volné a užité grafiky. Tam předává studentům své bohaté výtvarné i organizační zkušenosti a pořádá spolu se svými kolegy sympozia serigrafie, při nichž si každý účastník může v moderně zařízené dílně vyzkoušet možnosti této oblíbené grafické techniky. Sám stále experimentuje a dokáže ve své tvorbě využít i nejnovější technologie, jako jsou různé grafické počítačové programy.
Galerii Smečky se podařilo vystavit reprezentativní, spíš komornější, ale o to soustředěnější výběr z rozsáhlého díla, jež zahrnuje obrazy, objekty, koláže, grafické listy a také instalace a akce ve veřejném prostoru. Rozsáhlejší a zřejmě významnější a progresivnější část jeho tvorby vychází z experimentů se strukturami a s písmem. Právě na ni se soustředil kurátor Jiří Valoch, který umělcovu tvorbu sleduje už od šedesátých let. Druhá část díla má spíš figurální charakter, vyjadřuje grotesknost a absurditu současného života a společnosti. Dá se, myslím, zodpovědně napsat, že Eduard Ovčáček je naším nejdůslednějším lettristou, jenž od šedesátých let až do dneška využívá ve svých obrazech možnosti písma.
Začalo to tím, že kdysi v Olomouci objevil sady kovových písmových raznic. Přišel na nápad, že by je mohl rozžhavit a písmena propalovat do papíru. Vrstvy jemných hedvábných papírů pak tvoří zvláštní, výtvarně působivou strukturu. Tuto metodu rozvíjí už několik desetiletí a ještě ji kombinuje s dalšími možnostmi koláže, kresby a malby.
Důležitou součástí jeho díla jsou také objekty. V řadě z nich uplatnil také propalování písmových matric, tentokrát do povrchu dřeva. Po letech pak některé z těchto objektů odléval do bronzu. O něco později, tedy v závěru šedesátých let, vznikaly sestavováním dřevěných geometrických tvarů a jejich segmentů tzv architektony, které navazovaly na estetiku Bauhausu. V osmdesátých a devadesátých letech obohatil svůj projev o řady kompozic vzniklých otiskováním písmových matric do papírové kaše, čímž vytvářel zvláštní reliéfní obrazy. Ve vstupním prostoru galerie jsou instalovány monumentálnější starší koláže. Ty se dobře doplňují s novými digitálními tisky, které za použití současných metod vycházejí z dřívější autorovy zkušenosti. Celá expozice je koncipována tak, aby byly vidět vztahy mezi různými obdobími a také posuny ve vývoji Ovčáčkovy tvorby.
Společnost Gallery vydala v souvislosti s výstavou obsáhlou monografii, zaměřenou hlavně na experimentální část umělcova díla.
HODNOCENÍ LN ***** Eduard Ovčáček Galerie Smečky Do 29. září
