Například architekt Roman Koucký označuje stav české architektury za katastrofální. Češi podle něj dávno ztratili kontakt s okolním světem a tento propastný rozdíl se stále zvětšuje.
Nižší úroveň staveb je podle Kouckého dána menšími rozpočty, nepoměrně dražšími stavebními pracemi a deformovaným systémem veřejných zakázek. Dalšími viníky jsou podle něj špatné územní a regulační plány nebo dumpingové prostředí, ve kterém není místo na výzkum nových cest.
„V neposlední řadě je zásadní problém v celkové společenské objednávce, která je rozpačitá a architektům nevěří,“ uvedl Koucký.
Veřejné zakázky vnímá jako problém také předseda České komory autorizovaných inženýrů a techniků Václav Mach. Kriticky vidí požadavek minimální ceny, který je podle něj také mediálně velmi podporovaný. „Myslíte si, že by Karlův most v Praze stál, kdyby Karel IV. vybral nejlacinějšího projektanta a stavitele?" dodal Mach. V odbornosti, kvalitě materiálů a stavebních prací se může podle Macha Česká republika s Evropou srovnávat. Rozdíl na druhé straně vidí v požadavcích investorů.
Podle architekta Jaroslava Hulína, který působí v londýnské firmě Arup, nejde česká architektura v zahraničí na odbyt. „Většina světových architektů a kanceláří navrhuje více do zahraničí než doma,“ uvedl Hulín. Česká architektura má podle něj oproti tomu lokální charakter. Světové úrovně dosahuje podle Hulína v Praze žižkovský vysílač nebo Tančící dům.
